5 C 259/2019-120 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 15. 3. 2019, vůči žalované domáhal zaplacení částky celkem 25.073 Kč s příslušenstvím, konkrétně pak částky 18.122 Kč s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 18.122 Kč od 26. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení výši 9,75 % ročně z částky 18.122 Kč od 26. 1. 2019 do zaplacení, částky 2.925 Kč na dlužných splátkách ke dni žaloby, částky 500 Kč na účelně vynaložených nákladech za odeslané upomínky, částky 2.495 Kč na smluvní pokutě za opožděné splátky (5 x 499 Kč), a částky 1.031 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ode dne následujícího po zesplatnění 26. 1. 2019 do dne podání žaloby 15. 3. 2019. Uvedl, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 23. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč tak, že částku ve výši 90 % převedl dne 28. 8. 2018 na účet zákazníka (žalované), čímž došlo k čerpání peněžních prostředků, a zbytek ve výši 10 % částky převedl žalobce na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 32.505 Kč, a to v pravidelných 33 měsíčních splátkách ve výši 985 Kč, splatných vždy do 20. dne měsíce, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 9. 2018. Žalovaná však nesplácela svůj dluh řádně a včas, proto žalobce úvěr ke dni 25. 1. 2019 zesplatnil. Žalovaná zaplatila na svůj dluh částku ve výši celkem 2.000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná. 3. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto mezi sebou dne 23. 8. 2018 uzavřeli žalobce a žalovaná. Žalobce se žalované zavázal poskytnout úvěr ve výši 20.000 Kč tak, že 90 % této částky mělo být zasláno na účet zákazníka coby žalované a 10 % z této částky pak na účet zprostředkovatele úvěru. Celkem měla žalovaná žalobci vrátit částku ve výši 32.505 Kč, přičemž úvěr měl být splacen v 33 měsíčních splátkách ve výši 985 Kč, do 20. 5. 2021. Úrok byl sjednán ve výši 41,3 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána rovněž smluvní pokuta z dlužné splátky úvěru ve výši 0,1 % denně, dále smluvní pokuta z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 0,1 % denně, i smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Ve smlouvě byl rovněž sjednán nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. 6. Ze sazebníku poplatků soud mimo jiné zjistil, že za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek byl smluven poplatek ve výši 100 Kč. 7. Z předpisu úhrad soud zjistil, že žalovaná měla uhradit celkem 33 splátek po 985 Kč, celkem ve výši 32.505 Kč. 8. Z čestného prohlášení o výdajích a závazcích spotřebitele coby žalované ze dne 23. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 18.200 Kč plus ve výši 28.000 Kč, a výdaje související s bydlením ve výši 3.800 Kč, jiné výdaje ve výši 500 Kč, a ostatní závazky ve výši 2.990 Kč. Společnou domácnost měla sdílet s jedním dítětem. 9. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že žalobce dne 28. 8. 2018 zaslal na nespecifikovaný účet částku 2.000 Kč a na účet uvedený ve smlouvě jakožto účet žalované pak částku 18.000 Kč. 10. Z listiny označené„ bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalovaná žalobci zaplatila celkem částku 2.000 Kč. 11. Z výplatních pásek soud zjistil, že za měsíc červen 2018 dosahovala čistá mzda žalované výše 20.014 Kč, a za měsíc červenec 2018 pak výše 16.794 Kč. 12. Z upomínek ze dne 26. 9. 2018, 27. 10. 2018, 27. 11. 2018, 28. 12. 2018 a z oznámení o zesplatnění ze dne 25. 1. 2019 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobce zesplatnil úvěr ke dni 25. 1. 2019, a žalovanou opakovaně vyzýval k zaplacení dluhu. 13. Ze seznamu odeslaných upomínek ze dne 26. 9. 2018, 27. 11. 2018, a 28. 12. 2018 soud zjistil, že žalobce tyto dny upomínky adresované žalované odeslal. 14. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud zjistil, že tento existuje od 29. 11. 1995. 15. Z ostatních soudem provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. 16. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 1. Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí (§ 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016; dále„ z. s. ú.“). 2. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.). 3. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 z. s. ú.). 4. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú). 5. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 6. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.). 7. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). 8. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný (§ 1970 o. z.). 9. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 10. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s. r. o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. 11. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. 12. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU soud z úřední povinnosti zkoumal, zda se