7 C 15/2022-31 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 10. 2021 domáhal zaplacení částky ve výši 28 377 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 18. 12. 2008 byla mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 19 999 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 314 Kč počínaje dnem 15. 1. 2009. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s hrazením splátek úvěru, využil právní předchůdce žalobce svého oprávnění a celý úvěr zesplatnil ke dni 28. 5. 2009 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2017 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Ke dni podání žaloby dlužila žalovaná na jistině částku ve výši 26 275 Kč a na poplatcích částku ve výši 2 102 Kč. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 28 377 Kč nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že se účastníci k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Z žádosti/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 12. 2008 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 19 999 Kč za účelem financování koupě zboží a žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 20 pravidelných měsíčních splátkách po 1 314 Kč počínaje dnem 15. 1. 2009. Roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 39,07 %. 6. Z Obchodních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ OP“) soud zjistil, že podle čl. VI. odst. 2 OP byl právní předchůdce žalobce oprávněn odstoupit od smlouvy, pozastavit další čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy zejména v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s placením měsíční splátky po dobu delší než 30 dnů. 7. Ze systému časových řad České národní banky ARAD bylo zjištěno, že obvyklá výše úrokové sazby u korunových úvěrů poskytovaných domácnostem bankami na dobu 1-5 let činila v době uzavření Smlouvy 13,43 % ročně. 8. Z dopisu ze dne 28. 5. 2009 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že vzhledem k tomu, že žalovaná přes opakované výzvy právního předchůdce žalobce dlužné částky nezaplatila, odstupuje od Smlouvy. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 28 377 Kč, která se skládala z dlužných splátek splatných do dne ukončení Smlouvy ve výši 5 251 Kč, nesplacené části jistiny úvěru a sankcí za porušení závazkového vztahu z úvěrové smlouvy ve výši 21 024 Kč a z poplatků ve výši 2 102 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2017 a z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 1. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 9. 2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 29. 9. 2021 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 43 237,48 Kč včetně příslušenství a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 12. Podle § 497 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 14. Podle § 504 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 15. Podle § 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. 16. Podle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 19 999 Kč za účelem financování koupě zboží. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit ve 20 pravidelných měsíčních splátkách po 1 314 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s hrazením splátek úvěru, právní předchůdce žalobce v souladu s čl. VI. odst. 2 OP od Smlouvy odstoupil, čímž se stal celý úvěr splatným s účinností ke dni 28. 5. 2009. Výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši 28 377 Kč nezaplatila. Nárok žalobce na úrok z úvěru vyplývá ze smluvního ujednání a z § 497 odst. 1 obchodního zákoníku s tím, že žalobce požadoval úvěr ve výši 13,43 % ročně z dlužné jistiny, která představuje obvyklou výši úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v době uzavření Smlouvy podle systému časových řad ARAD. Žalovaná se nezaplacením splátek úvěru řádně a včas dostala dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., který žalobce požadoval od 23. 10. 2019 do zaplacení. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 588 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 136 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 377 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 29. 9. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 19. Soud pro úplnost uvádí, že hmotněprávně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013.