7 C 272/2021-88 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 5. 2020 domáhal zaplacení částky 1 824,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 25. 1. 2011 byla mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,40 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 151,72 Kč počínaje dnem 20. 2. 2011. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, využil právní předchůdce žalobce svého oprávnění a celý úvěr zesplatnil dopisem ze dne 19. 4. 2012. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dohodu, v níž uznal svůj dluh v plné výši a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný ani tuto dohodu nedodržel a dlužnou částku zcela nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 1 824,40 Kč, kterou ani přes předžalobní výzvu žalobce nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Ze smlouvy o úvěru [anonymizováno] ze dne 25. 1. 2011 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,40 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 151,72 Kč počínaje dnem 20. 2. 2011. 6. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 4. 2012 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného dochází k opakovanému porušování smluvních ujednání, prohlašuje právní předchůdce žalobce úvěr za splatný ke dni 19. 4. 2012. 7. Z dohody o splátkách ze dne 3. 2. 2014 bylo prokázáno, že dne 3. 2. 2014 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena dohoda o splátkách, v níž žalovaný uznal svůj dluh ve výši 49 275 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] co do důvodu i výše a zavázal se jej právnímu předchůdci žalobce uhradit v 68 měsíčních splátkách po 700 Kč. 8. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 20. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný ke dni 20. 2. 2020 dlužil na jistině částku ve výši 1 824,40 Kč a na úroku z prodlení částku ve výši 39,24 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 a z přílohy [číslo] seznam postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce jako na postupníka. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 2. 3. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 31. 3. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 1. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5 055,39 Kč včetně příslušenství a upozornil jej na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 12. Podle § 497 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 14. Podle § 504 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 15. Podle § 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. 16. Podle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 497 a násl. obchodního zákoníku, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,40 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 151,72 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, prohlásil právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 19. 4. 2012 celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný následně uzavřel s právním předchůdcem žalobce dohodu o splátkách, v níž uznal svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce a zavázal se jej uhradit v měsíčních splátkách po 700 Kč. Žalovaný však ani tuto dohodu nedodržel a dlužnou částku zcela nezaplatil. Výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný nijak nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši 1 824,40 Kč nezaplatil. Právo žalobce na úrok z úvěru ve výši 18,40 % ročně vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný se nezaplacením dlužné částky řádně a včas dostal do prodlení, čímž žalobci vznikl v souladu s § 517 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., který žalobce kapitalizoval ke dni 19. 4. 2012 na částku 39,24 Kč a dále požadoval úrok z prodlení z dlužné jistiny od 26. 2. 2020 do zaplacení. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 824,40 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 31. 3. 2020) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 19. Soud pro úplnost uvádí, že hmotněprávně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013.