8 C 193/2021-44 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 9.000 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], dne [datum] uzavřel se žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit celkem částku ve výši 15.264 Kč (půjčka ve výši 9.000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6.264 Kč) v 53 pravidelných měsíčních splátkách po 288 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. [datum]. Žalovaným bylo na pohledávku uhrazeno celkem 4.230 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na [právnická osoba] S.à.r.l. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovaným částku 11.034 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni [datum] žalovanému hotovostní půjčku ve výši 9.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 6.264 Kč a tedy celková částka, kterou byl žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit (půjčka + souhrnný poplatek) činila 15.264 Kč. Žalovaný měl splatit celkovou částku v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 288 Kč k rukám oprávněného zástupce předchůdce žalobce s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum], ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum], byl prokázán přechod pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo] na žalobce. Z Výzvy před podáním žaloby ze dne [datum], ve spojení s příslušným poštovním podacím archem, bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 11.034 Kč s příslušenstvím. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o půjčce ve smyslu ust. § 657 obč. zák., přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému půjčil finanční částku 9.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později půjčku ve výši 9.000 Kč v úplnosti nevrátil. Protože postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené půjčky ve výši 9.000 Kč jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému uhradit tuto částku žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne účinnosti postoupení pohledávky na žalobkyni. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 517 odst. 1, 2 obč. zák., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení souhrnného poplatku (označeného v petitu jako kapitalizovaný úrok) ve výši 2.034 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Ujednání účastníků ve Smlouvě o půjčce ohledně sjednaného„ souhrnného poplatku“ v celkové výši 6.264 Kč, který lze posoudit pouze jako úrok podle § 658 odst. 1 obč. zák, neboť jinou platbu při půjčce sjednané podle § 627 obč. zák ujednat nelze, považuje soud za neplatné podle § 39 obč. zák., a to pro jeho rozpor s dobrými mravy. Jak bylo několikráte judikováno, např. rozsudkem Nejvyššího soud ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a dále též rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 101 VSPH 14/2012, že sjednaná odměna za uzavření smlouvy je nemravná nad částku, která činí celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání. V posuzovaném případě byl souhrnný poplatek (úrok) sjednán ve výši 69,60 % za celou dobu poskytnutí půjčky v délce 53 týdnů. Sjednanou částku ve výši 6.264 Kč představující souhrnný poplatek za poskytnutou půjčku (úrok) odpovídající 69,60 % úroku za dobu 53 týdnů považuje soud za nepřiměřeně vysokou a tudíž v rozporu s dobrými mravy, a proto v této části Smlouvu o půjčce posoudil jako neplatnou a nárok žalobce na souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) zamítl v uplatněné částce. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný, neboť částečné zamítnutí se vztahuje toliko k příslušenství, a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 1.489 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud pro úplnost uvádí, že hmotně právně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.