11 C 232/2019-162 — Okresní soud v Břeclavi

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že budova bez čísla popisného a čísla evidenčního – sklep pod pozemky parcelní [číslo] parcelní číslo st. 155 v [katastrální uzemí], nezapsaný v katastru nemovitostí, je ve společném jmění manželů [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], a [celé jméno žalobce], [rodné číslo] (výrok I), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 45 370,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II). 2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná. Vytýká v něm soudu I. stupně, že nevyřešil základní otázku, a to, zda stavba sklepu pod povrchem pozemku je věcí samostatnou či je součástí pozemků. Nelze dle žalované souhlasit se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, že sklep pod spornými pozemky je jejich příslušenstvím. S tím pak souvisí i vyřešení toho, komu svědčí příslušnost hospodaření k této stavbě jakožto nemovité věci, která se nezapisuje do katastru nemovitostí a je ve vlastnictví státu. Ve vztahu k této problematice nebyl dle žalované učiněn žádný závěr. Žalovaná poukázala na historii nemovitostí, kdy v knihovní vložce 196 pozemkové knihy byl pozemek st. PK 155 zapsán ve vlastnictví [jméno] [příjmení], jehož majetek byl konfiskován, pozemek parcelní [číslo] byl zapsán v knihovní vložce [číslo] jako majetek [jméno] a [jméno] [příjmení] a pozemek PK [číslo] byl zapsán v knihovní vložce [číslo] jako vlastnictví [jméno] [příjmení] a rovněž tyto pozemky byly konfiskovány. V roce 1947 byl vypracován přídělový plán, kterým vznikl grafický příděl [číslo] sestávající z konfiskovaných pozemků a přídělcem se stal [jméno] [příjmení]. Konfiskované pozemky PK 32, parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] parcelní [číslo] byly sloučeny a obnoveny jako pozemek parcelní [číslo] který zůstal ve vlastnictví státu, a správa pozemku byla dle zápisu z [datum] předána Státnímu pozemkovému úřadu. Dne [datum] byl vyhotoven zápis o vyúčtování s odcházejícím přídělcem zemědělského majetku, dle něhož na pozemcích z přídělu [číslo] hospodařil v letech 1947 – 1948 [jméno] [příjmení], který se přídělu vzdal ve prospěch státu. Dne [datum] byl vyhotoven návrh na přidělení pozemků st. PK 155 stavební plocha se sklepem do správy MNV v [obec], v žádosti bylo výslovně uvedeno, že sklep není vyúčtován na úhradovém účtu přídělu [číslo] z čehož je možné dovodit, že sklep byl již v té době vnímán jako samostatná právní věc a po přídělu zůstal jako konfiskát ve vlastnictví státu. V rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání [jméno] a [jméno] [příjmení] není výslovně uvedeno, že byl přidělen i sklep tak, jak naopak bylo výslovně uvedeno v přídělové listině MNV [obec]. Předmětem přechodu práva osobního užívání ze zůstavitele [jméno] [celé jméno svědka] ke sklepu byla zřejmě stavba vinného sklepa na pozemku parcelní číslo st. 155. Žalobci měli nabýt vlastnické právo kupní smlouvu odkazující na rozhodnutí Státního notářství v [obec] z 31. 5. 1990, sp. zn. [spisová značka], které však rozhodlo o přechodu práva osobního užívání sklepa na parcele číslo st. 155 a nikoli i sklepa pod tímto pozemkem situovaným. Žalobce nechrání dobrá víra ve správnost zápisu ve veřejném seznamu, převodci nedisponovali žádnou listinou, na základě níž by se mohli domnívat, že jim dobrá víra svědčila. Soud I. stupně se nezabýval blíže otázkou vydržení vlastnictví, v rozhodnutí absentuje úvaha o splnění zákonem daných podmínek vydržení. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta. 3. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Uvedli, že předmětem řízení je určení vlastnictví žalobců k vinnému sklepu, nikoli jiné osoby či státu. Pokud by soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, zamítl by ji a neurčoval by vlastnictví jiné osoby. Soud nebyl také povinen rozhodnout o tom, která organizační složka státu by měla být příslušná se sklepem hospodařit. Žalovaná ještě v době komunikace s žalobci nevěděla, že předmětný sklep by mohl být ve vlastnictví státu. Vyřešení této otázky však nemá pro samotný předmět sporu žádný význam, neboť pasivní legitimace České republiky je dána. Otázka samostatnosti stavby sklepa byla soudem I. stupně vyřešena, žalobci nerozumí námitce žalované o nesprávnosti závěru soudu I. stupně o tom, že sklep je příslušenstvím pozemků. Tento závěr z odůvodnění rozsudku nevyplývá. Soud I. stupně ohledně celistvosti stavby provedl několik důkazů a správně uzavřel, že sklep je nemovitou věcí nezapsanou v katastru nemovitostí a jeho nezaměnitelnosti odpovídá označení jako budovy bez čísla popisného a evidenčního pod pozemky parcelní [číslo] st. 155 v [katastrální uzemí]. Jedná se o podzemní stavbu se samostatným účelovým určením. Je tvořena částí nadzemní, kterou se vstupuje do části podzemní, a je vyloučeno, aby se jednalo o dvě samostatné věci. Nemožnost stavebního a funkčního oddělení nadzemní a podzemní části znamená nemožnost oddělení vlastnického práva. Nadzemní část sklepa byla vždy evidována v katastru nemovitostí spolu s pozemkem parcelní číslo st. 155 a takto byl sklep převáděn. To potvrzují výpisy z katastru nemovitostí z listu vlastnictví [číslo] od roku 1976 a 1982, na nichž je pozemek evidován jako sklep. Na rozhodnutí soudu I. stupně nemůžou nic změnit ani skutečnosti týkající se konfiskace pozemků, navíc se jedná o nepřípustné novoty. Vyplývá z nich to, že s pozemkem parcelní [číslo] nikdy nebyl sklep spojován, a to ani v roce 2014, kdy došlo k předání majetku Státnímu pozemkovému úřadu. Rodině [příjmení] náleželo právo osobního užívání nejen k pozemku parcelní číslo st. 155, ale i ke sklepu, v rámci dědických řízení bylo převáděno na další generace a následně se přeměnilo na právo vlastnické. Nejpozději od roku 1972 sklep užívala tato rodina a podmínky pro vydržení splnila, přičemž postačí zkoumat oprávněnou držbu posledního z držitelů. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Žalobci se v dané věci domáhají určení, že jsou spoluvlastníky v režimu společného jmění manželů sklepa nacházejícího se pod pozemky parcelní [číslo] st. 155 v [katastrální uzemí], a to na základě tvrzení, že jej nabyli kupní smlouvou uzavřenou s prodávajícími [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] [datum], žalovaná na jejich žádost o pronájem pozemku parcelní [číslo] prohlásila, že je vlastnicí tohoto sklepa, a že tento sklep byl původně přidělen do osobního užívání manželům [jméno] a [jméno] [příjmení], posléze byl jejich právními nástupci zděděn a tito stejně jako žalobci byli v dobré víře, že jim vlastnické právo náleží. Soud I. stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že vlastnické právo ke sklepu bylo na žalobce převedeno kupní smlouvou z [datum], o vlastnickém právu prodávajících nebylo pochyb, neboť byl přidělen do osobního užívání, které se dnem [datum] změnilo ve vlastnické právo, a i kdyby s ohledem na nepřesné označení sklepa v rozhodnutí Okresního národního výboru v [obec] z [datum] nebyl přidělen řádně, byli přídělci v dobré víře, že se tak stalo a že sklep užívají oprávněně. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje. 6. Odvolací soud zopakoval dle ustanovení § 213 odstavec 2 o. s. ř. dokazování hospodářskou smlouvou z [datum] číslo zem. 1973 o převodu správy národního majetku a o převodu vlastnictví národního majetku, dle níž předávající Okresní národní výbor [obec] předal Místnímu národnímu výboru [obec] parcelu [číslo] sklep a parcelu [číslo]. Dále odvolací soud doplnil dokazování dotazníkem a čestným prohlášením z [datum] vyplněným za účelem registrace převodní smlouvy týkající se mimo jiné sklepa – zboru se stavební plochou [číslo] v [katastrální uzemí], v němž je uvedeno že převodci [jméno] a [jméno] [celé jméno svědka] jsou spoluvlastníky nemovitostí na základě přídělové listiny ONV v [obec] z [datum], čj. Zem. [číslo], a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku z [datum] a dohodnutá cena za sklep – zbor a za právo osobního užívání parcely [číslo] st. plocha sklepu měla činit 976 Kč. Dále doplnil dokazování rozhodnutím Státního notářství [obec] z 15. 5. 1979, sp. zn. [spisová značka] v dědické věci po [jméno] [celé jméno svědka], dle něhož zůstavitelův syn [celé jméno svědka] zdědil mimo jiné pozemek st. parcelní [číslo] sklep, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku, a rozhodnutím téhož státního notářství z 31. 5. 1990, sp. zn. [spisová značka], dle něhož zůstavitelova manželka [celé jméno svědkyně] a děti [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] mladší