4 C 49/2023-34 — Okresní soud v Břeclavi

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.740 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13.250 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění:</b> 1) Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 11. 2022 domáhal zaplacení částky 16.740 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13.250 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 20. 9. 2021 uzavřel s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet č. [bankovní účet] dne 20. 9. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem ve výši 3.250 Kč nejpozději do 20. 10. 2021. Žalovaný ve sjednané lhůtě peněžní prostředky žalobci nevrátil a doposud na dlužnou částku uhradil pouze 260 Kč. Žalovaný nijak nereagoval ani na následné opakované výzvy a upomínky žalobce k úhradě zbývající dlužné částky. Žalobce dále kromě dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí peněžních prostředků požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč představující poplatky vyměřené žalobcem za zaslání celkem 5 výzev k úhradě dlužné částky. 2) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3) Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 4) Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 9. 2021, z dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 27. 9. 2021 a z výpisu z běžného účtu žalobce ze dne 20. 9. 2021 a 27. 9. 2021 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 19. 9. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč. Výše poskytnutých peněžních prostředků byla následně dodatkem ke Smlouvě uzavřeným dne 27. 9. 2021 navýšena o 3.000 Kč na částku 10.000 Kč, která byla zaslána na účet č. [bankovní účet], a to tak, že částka ve výši 7.000 Kč byla na účet zaslána dne 20. 9. 2021 a zbývající částka 3.000 Kč byla na účet zaslána dne 27. 9. 2021. 5) Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 4. 10. 2023 bylo prokázáno, že k datu 20. 9. 2021 byl jediným majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] žalovaný. 6) Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 3. 10. 2022 má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 7) Z dalších předložených listinných důkazů, konkrétně z Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], s.r.o., účinných od 21. 11. 2018, upomínek ze dne 27. 10. 2021 a 3. 11. 2021, opakované výzvy k úhradě ze dne 10. 11. 2021, 19. 11. 2021 a 4. 12. 2021 soud neučinil žádná pro rozhodnutí soudu významná skutková zjištění. 8) S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 20. 9. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to převodem na bankovního účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 20. 10. 2021. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě nevrátil a doposud žalobci uhradil pouze částku ve výši 260 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce v žalobě uvedl, že si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a dalších poměrech a tyto si ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, příp. nahlédnutím do relevantních databází. K těmto svým tvrzením však žalobce ani přes výzvu soudu nepředložil žádný důkaz, a proto je soud nemá za prokázané. 9) Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 11) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12) Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 13) Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut. 14) Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15) Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 16) Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17) Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18) Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 19) Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného spláce