4 C 60/2023-69 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 28. 11. 2022, ve znění jejího doplnění, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 224.716,93 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru – [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 19. 12. 2019 (dále též jen„ Nárok 1“) a smlouvy o úvěru – [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 12. 11. 2019 (dále též jen„ Nárok 2). Návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny dvě samostatné smlouvy o úvěru, na základě kterých žalovaný čerpal částku 150.000 Kč (Nárok 1) a částku 100.000 Kč (Nárok 2). Žalobce uvedl, že na základě uvedených úvěrových smluv se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky a poplatky, vzájemná práva a povinnosti byla upraveny podmínkami žalobce a podstatné informace byly žalovanému poskytnuty v rámci předsmluvních informací. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutých úvěrů, porušil své povinnosti splácet poskytnuté úvěry řádně a včas, a proto žalobce jednotlivé úvěry včetně příslušenství zesplatnil dne 25. 3. 2022 a žalovaného vyzval k úhradě celých dlužných částek, které dále specifikoval v návrhu. V doplnění návrhu ze dne 16. 12. 2022 žalobce uvedl, že ke každému z nároku uplatňuje v souladu s úvěrovou smlouvou sankční poplatky ve výši 1.500 Kč za tři upomínky (300 Kč za prohlášení úvěru za splatný, 600 Kč za každou z dalších dvou upomínek). 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 4. 2023, č. j. 4 C 60/2023-30 byl žalobce vyzván k doplnění skutkových tvrzení týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného a uvedení celkové částky, která byla na jednotlivé úvěry uhrazena. 3. Doplněním žaloby ze dne 29. 5. 2023 žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a individuálně, přičemž vycházel z čistého příjmu žalobce ve výši necelých 17.000 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný j svobodný, nemá žádné vyživované osoby, bydlí v pronajatém bytě, nemá žádné další splátky (vyjma druhého z úvěrů). 4. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. 5. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 6. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. 7. Ze„ Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka“ (dále jen„ smlouva I.“) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 19. 12. 2019 mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému dne 19. 12. 2019 úvěr ve výši 150.000 Kč a závazek žalovaného úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 17,7 % ročně formou 96 měsíčních anuitních splátek ve výši 3.222,26 Kč včetně pojištění počínaje dnem 20. 1. 2020. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit poplatky za upomínky, výpisy apod. 8. Ze„ Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka“ (dále jen„ smlouva II.“) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 12. 11. 2019 mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému dne 12. 11. 2019 úvěr ve výši 100.000 Kč a závazek žalovaného úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 17,7 % ročně formou 96 měsíčních anuitních splátek ve výši 2.148,17 Kč včetně pojištění počínaje dnem 20. 12. 2019. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit poplatky za upomínky, výpisy apod. 9. Z výpisů z účtů a platební historie a z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr ze smlouvy I. částku 77.039,68 Kč a na úvěr ze smlouvy II. částku 54.890,35 Kč. 10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný vyplývá, že žalobce, pro řádné neplnění smluvních povinností ze strany žalované, zesplatnil oba úvěry ke dni 25. 3. 2022. 11. Z potvrzení o výši příjmů soud zjistil, že žalovaný měl ke dni 8. 11. 2019 průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 16.714 Kč. 12. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobce při posuzování žádosti o úvěr vycházel ze shora uvedeného příjmu žalované. Dále z listiny vyplynulo, že žalovaný ke dni žádosti u úvěr bydlel v pronajatém bytě, byl svobodný. Na nákladech bydlení se měl u smlouvy I. podílet v rozsahu 68 %, u smlouvy II. v rozsahu 83,57 %. Výše nákladů na bydlení nebyla specifikována. 13. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2022 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 14. Z ostatních soudem provedených listinných důkazů nevyplynulo nic významného pro posouzení věci. 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 586 odst. 1 o.z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 21. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 23. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 24. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 25. Na základě výše uvedených důkazů a za použití citovaných ustanovení zákona a zejména i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [číslo] soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce, před uzavř