5 C 181/2021-70 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 20. 4. 2021, doplněnou podáním ze dne 8. 2. 2022, soudu doručeným dne 9. 2. 2022, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 21.840 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 196,98 Kč od 26. 2. 2021 do 16. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.840 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení. 2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 29. 1. 2020 k uzavření úvěrové smlouvy (tzv. [příjmení]), na základě které poskytl žalobce žalovanému jako bezúčelový spotřebitelský úvěr peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet uvedený ve smlouvě, a to dne 29. 1. 2020. Úvěr společně s poplatky a úroky byl splatný ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci neuhradil ničeho. Žalobce proto úvěr ke dni 11. 8. 2021 zesplatnil a doporučeným dopisem vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu právním zástupcem žalobce. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů. 5. Z předložené úvěrové smlouvy, datované dnem 29. 1. 2020, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15.000 Kč, s roční úrokovou sazbou 49,10 %, splatný 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši dle splátkového kalendáře, splatnými vždy k 28. dni v měsíci, počínaje první splátkou ve výši 1.467 Kč splatnou dne 28. 2. 2020. 6. Z žalobního návrhu, z úvěrové smlouvy shora, z opisu výpisu proplacení smlouvy z 29. 1. 2020 vystaveného žalobcem a z potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 1. 2020 od ThePay.cz, s. r. o. soud zjistil, že na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě o úvěru shora, byla dne 29. 1. 2020 odeslána částka ve výši 15.000 Kč, pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě o úvěru shora. 7. Z žalobního návrhu a z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě shora soud zjistil, že na splátkách žalovaný neuhradil žalobci ničeho. 8. Z poslední výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 23. 6. 2020, adresované žalovanému, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k okamžitému splacení dlužné částky s tím, že v případě jejího neuhrazení bude požadováno okamžité splacení celého úvěru. 9. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 11. 8. 2020, adresované žalovanému, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. 10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 2. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 26. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou. 11. V odpovědi na výzvu soudu, jakým způsobem a za použití jakých dokumentů si ověřil úvěryschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru shora, žalobce soudu svým podáním ze dne 8. 2. 2022, soudu doručeným dne 9. 2. 2022, sdělil, že prověřuje bonitu spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoringu). Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka, a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. V rámci ověřování schopnosti klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobce kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI, z nichž jsou zjišťovány např. informace jako existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS (s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti), NRKI (s výsledkem klient nalezen – pozitivní vyhodnocení), CEE a ISIR (s výsledkem klient nenalezen). Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky žalovaného byla zdroj příjmu zaměstnanec, výše úvěru 15.000 Kč, rozsah měsíčních splátek 773 Kč – 1.508 Kč, čistý měsíční příjem 20.000 Kč, měsíční výdaje 2.000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti 40.000 Kč, životní minima členů domácnosti 3.410 Kč (1 dospělý) – dle údajů ČSÚ, počet vyživovaných dětí 0. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobce shledal žalovaného schopným splácet předmětný úvěr a má za to, že jeho úvěryschopnost posoudil s odbornou péčí. Žalobce dále ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že popsaný statistický model je mnohem spolehlivějším způsobem posouzení úvěruschopnosti, než je posouzení na základě vyžádaných dokladů. Pokud jde o prokázání příjmové stránky spotřebitele, praxe spočívající v doložení potvrzení zaměstnavatele se ukázala být nedostatečnou, a to jednak z důvodu možného pozměňování či padělání potvrzení, jednak z důvodu jeho zastarávání, když skutečnost, že klient v uplynulých několika měsících dosáhl určitého příjmu neznamená, že tohoto příjmu bude dosahovat po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Naopak statistický model umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, kterého je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje, ho nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné právě i statistická data, jakož i empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Co se týká výdajové stránky, běžný spotřebitel si řady svých výdajů často není vědom a neuvědomí si je ani při cíleném dotazování. Dokladování výdajů je tak ještě větším problémem než dokladování příjmů, když běžní spotřebitelé si často žádné doklady o svých výdajích neukládají. Řadu výdajů lze též při převzetí úvěrového zatížení omezit, když tyto výdaje mají zbytný charakter. Jiným způsobem, než je cílený dotaz na spotřebitele, též nelze spolehlivě zjistit, kolik má na svou osobu vedených účtů, a zda všechny výběry z těchto účtů jsou výdaji v pravém slova smyslu. Je sice možné se na tyto případy spotřebitelů dotázat, avšak půjde o zcela neověřená tvrzení. Vzhledem k uvedenému se žalobci rovněž jeví spolehlivější a efektivnější metoda hodnocení výdajů na základě statistického modelu. 12. Z žádosti klienta o půjčku na jméno žalovaného ze dne 28. 1. 2020 soud zjistil, že je zde uveden jeho příjem 20.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 40.000 Kč, počet dětí 0, výdaje domácnosti 2.000 Kč. 13. Z printscreenů rejstříků ISIR, CRBIS a SOLUS na jméno žalovaného ze dne 28. 1. 2020 soud zjistil, že jeho rodné číslo není v ISIRu (ISIR), klient nemá exekuci (CRBIS) a klient není v Solusu nebo má příznak C,Z (SOLUS). 14. Z úvěrové zprávy (výpis z NRKI) na jméno žalovaného soud zjistil, že tento zde má uvedeny tyto kontrakty: splátkové - 4 žádost, 7 odmítnuto, 1 odvoláno, 3 existující a 89 ukončeno, kreditní karty – 2 odmítnuto, 2 existující, 6 ukončeno. Z 89 ukončených splátkových kontraktů jich bylo 36 započato i ukončeno v období od 1. 7. 2019. Suma měsíčních splátek existujících splátkových kontraktů činila 9.556 Kč, suma zbývajících splátek existujících splátkových kontraktů činila 476.536 Kč, suma zbývajících splátek existujících splátkových kreditních karet činila 88.467 Kč. Ze sedmi odmítnutých žádostí byly tři odmítnuty v období od 1. 9. 2019, tři existující žádosti byly učiněny v lednu 2020, jedna v prosinci 2019. 15. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy. 16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr. 17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované