6 C 200/2022-64 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 5. 6. 2022, ve znění doplnění ze dne 17. 1. 2023, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 60.096,48 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 22.648,73 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14.347,75 Kč a sankčních poplatků ve výši 3.100 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.248,72 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny jdoucí od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 22.648,73 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 17. 5. 2019, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek ve výši 34.341 Kč sestávající se z úroku, poplatku za zpracování zápůjčky a za administrativní činnost. Zápůjčku včetně poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti během 18 měsíčních splátek ve výši 4.131 Kč s tím, že poslední splátka byla ve výši 4.114 Kč. Žalovaná na svůj závazek zaplatila celkem 36.724 Kč, přičemž částka byla započtena zčásti na jistinu a zčásti na poplatek. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalované bylo oznámení o postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. 2) Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. 3) Žalovaná se k jednání nařízenému na den 13. 3. 2023 nedostavila, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 19. 1. 2023. K jednání soudu se dostavil právní zástupce žalobce, který omluvil nepřítomného žalobce, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5) Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla podepsána dne 17. 5. 2019 společností [právnická osoba], [IČO],“ (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), a žalovanou. Na základě této listiny právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tyto peněžní prostředky při podpisu smlouvy v hotovosti převzala. Smlouvou se žalovaná zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 32.019 Kč zahrnující úroky ve výši 9.803 Kč, částku za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 13.404 Kč a za vedení účtu v výši 8.812 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 18 měsíčních splátek ve výši 4.131 Kč a poslední splátkou ve výši 4.114 Kč. 6) Z listiny označené jako smluvní podmínky soud zjistil, že tato není podepsána ani právním předchůdce žalobce, ani žalovanou. V této listině v odstavci 6.1. je uvedeno, že pro případ prodlení se splácením má [anonymizováno] právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 7) Ze zákaznické karty ze dne 17. 5. 2019 vyplývá, že právní předchůdce žalobce od žalované zjistil to, že bydlí na ubytovně a je zaměstnána. Její měsíční příjem činil 23.462 Kč s tím, že jsou uvedeny„ ostatní příjmy domácnosti“ – blíže nespecifikované ve výši 25.000 Kč. Odhadované výdaje žalované byly zapsány ve výši 3.439 Kč Tyto skutečnost měly být ověřeny pracovní smlouvou a výplatní páskou za měsíce únor a březen 2019. 8) Z výplatní pásky za měsíc únor 2019 bylo zjištěno, že žalovaná měla čistý příjem ve výši 24.552 Kč. 9) Z výplatní pásky za měsíc březen 2019 bylo zjištěno, že žalovaná v daný měsíc měla čistý příjem ve výši 22.372 Kč. 10) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 ve spojení s příslušným dokladem o jeho odeslání, má soud za prokázané, že pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobce. 11) Výzvou k plnění ze dne 20. 5. 2022 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 12) Z ostatních soudem provedených důkazů nebylo zjištěno již nic významného pro posouzení věci. 13) Dle ust. § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14) Dle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 15) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 16) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 19) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se