7 C 277/2022-35 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 9. 2022 domáhal zaplacení částky 27 539,40 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným dne 13. 10. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut bezhotovostně na účet, z něhož žalovaný předtím uhradil tzv. verifikační platbu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce vrátit nejpozději do 23. 11. 2021. Žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupil právní předchůdce žalobce žalovanou pohledávku na žalobce. Ke dni postoupení dlužil žalovaný částku v celkové výši 31 327 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 23 700 Kč, nesplaceného úroku ve výši 3 598 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 879 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobce se však žalobou domáhal zaplacení smluvní pokuty pouze v částce 3 839,40 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 21. 12. 2022 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 7 587,40 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 748 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 839,40 Kč. 4. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 5. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 10. 2021 ve znění smlouvy téhož čísla ze dne 25. 10. 2021 a z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce za období od 2. 9. 2021 do 20. 10. 2021 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut bezhotovostně převodem na účet, z něhož žalovaný dne 2. 9. 2021 uhradil na účet právního předchůdce žalobce verifikační platbu ve výši 1 Kč. Úvěr byl poskytnut tak, že právní předchůdce žalobce nejprve dne 13. 10. 2021 zaslal ze svého účtu na účet žalovaného částku ve výši 16 000 Kč a dne 20. 10. 2021 částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr právnímu předchůdci žalobce vrátit nejpozději do 23. 11. 2021. 7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2022 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce jako postupníka. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 5. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 12. 5. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 9. Z dopisu ze dne 10. 5. 2022 a z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby učinil telefonický hovor žalovanému, za něž si účtoval účelně vynaložené náklady ve výši 72 Kč, a osobní návštěvu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného, za něž si účtoval účelně vynaložené náklady ve výši 217 Kč O výši účelně vynaložených nákladů a možnosti jejich uplatnění byl žalovaný upozorněn v dopise ze dne 10. 5. 2022. 10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 9. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 2. 9. 2022 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 31 327 Kč s příslušenstvím, a to nejpozději do 12. 9. 2022, a současně jej upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 19. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 21. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu zpět co do částky 7 587,40 Kč, soud v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil. 22. Ve zbývající části shledal soud žalobu částečně důvodnou v rozsahu dlužné jistiny ve výši 23 700 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 23 700 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení a částky 289 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že se právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy zabýval v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru schopností žalovaného splácet úvěr. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, zda a jak byla původním věřitelem schopnost žalovaného splácet úvěr posouzena, reagoval žalobce sdělením, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, a proto vzal žalobu zpět co do požadovaného úroku a smluvní pokuty a nadále požadoval pouze dlužnou jistinu, úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Na základě těchto skutečností posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou. V této souvislosti soud zmiňuje nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde o žádný z