7 C 53/2023-52 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 10. 2022 domáhal zaplacení částky ve výši 18 949 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne 23. 12. 2021 (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v původní výši 2 000 Kč, žalovaný však následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 16 200 Kč, který se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit nejpozději do 22. 1. 2022. Žalovaný však svou smluvní povinnost řádně nesplnil a peněžní prostředky ve sjednané lhůtě nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku, která vedle dlužné jistiny ve výši 16 200 Kč zahrnovala i sjednaný úrok ve výši 2 749 Kč, nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce podáním ze dne 11. 9. 2023 vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 12. 2021 ve znění jejích následných doplnění ze dne 27. 12. 2021, 29. 12. 2021, 17. 1. 2022, 18. 1. 2022, 19. 1. 2022, 20. 1. 2022 a 21. 1. 2022 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 23. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 490 Kč nejpozději do 22. 1. 2022. Následnými doplněními Smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 16 200 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 749 Kč nejpozději do 22. 1. 2022. 6. Z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobce za období od 18. 10. 2021 do 21. 1. 2022 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce v období od 23. 12. 2021 do 21. 1. 2022 postupně převedl na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě, z něhož žalovaný dne 18. 10. 2021 uhradil na bankovní účet právního předchůdce žalobce verifikační platbu ve výši 0,01 Kč, peněžní prostředky v celkové výši 16 200 Kč. 7. Z upomínky ze dne 5. 2. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 8. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 14. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce opakovaně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 9. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 22. 2. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky ve výši 15 042 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a ze seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2022, z plné moci ze dne 12. 11. 2021 a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 7. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 17. 7. 2022 bylo prokázáno, že žalobce na základě plné moci udělené právním předchůdcem žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce, a současně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 17 352 Kč s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do 3 dnů, bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána dne 17. 7. 2022. 12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 23. 12. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce v období od 23. 12. 2021 do 21. 1. 2022 postupně převedl na účet žalovaného, z něhož žalovaný dne 18. 10. 2021 uhradil verifikační platbu ve výši 0,01 Kč, částku ve výši 16 200 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 2 749 Kč nejpozději do 22. 1. 2022. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě nevrátil. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, k tomu žalobce uvedl, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, EUCB, BRKI a NRKI, aniž by však k tomuto tvrzení předložil jediný důkaz. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek a její přílohou – seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno žalobcem na základě plné moci udělené mu za tímto účelem právním předchůdcem žalobce, a to dopisem ze dne 17. 7. 2022, který byl žalovanému zaslán společně s předžalobní výzvou dne 17. 7. 2022. 13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 573 o z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobu je důvodná pouze částečně. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobce neprokázal, že se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy dostatečně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru, kterou však soud po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalobce k prokázání tohoto tvrzení nepředložil soudu jediný důkaz, přičemž tak neučinil ani poté, co byl soudem přípisem ze dne 11. 8. 2023 upozorněn, že pokud nebudou soudu předloženy žádné další listinné důkazy k prokázání tohoto tvrzení, bude nárok žalobce posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Na základě shora uvedeného posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z.