8 C 36/2020-662 — Okresní soud v Břeclavi

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanými, s odůvodněním, že parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří – způsob využití společný dvůr, je nezbytně nutnou plochou pro provozování budov a staveb komplexu dvora, většinou ve vlastnictví žalobkyně a tato parcela funkčně souvisí a je užívána se stavbami žalobkyně jako nutný a jediný průchod a průjezd do dvora. O tuto parcelu žalobkyně žádala v režimu zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě) jako oprávněná osoba, avšak pracovníci [anonymizována tři slova] zaujali vůči ní odmítavý postoj. Poukázala na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 294/2016-1195, ve kterém krajský soud uvedl, že žalobkyně je oprávněnou osobou dle zákona o půdě, jejíž restituční nárok, přiznány před 20 lety, má být uspokojen [anonymizována tři slova] (dříve [příjmení] [anonymizována dvě slova]) převodem pozemků a i kdyby vedlejší účastníci (v označeném řízení) splňovali podmínky pro koupi týchž pozemků od státu jako vlastníci staveb s nimi souvisejících, je žalobkyně v preferovaném postavení oprávněné osoby, jejíž nárok má přednost před možným prodejem týchž pozemků jiným osobám. [anonymizována tři slova] na její žádost ze dne [datum] o vydání dvora, včetně vjezdu nereagoval, [datum] ji 1. žalovaný informoval, že o parc. [číslo] má podanou žádost 2. žalovaný s tím, že se jedná o žádost nárokovou a nelze proto realizovat nenárokový převod žalobkyni. 2. Protože zákon č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu nestanoví povinnost převést sousedící pozemek, ale sousedící zemědělský pozemek, je uzavřená smlouva mezi žalovanými nezákonná, neboť o zemědělský pozemek ve vztahu k nemovitosti [celé jméno žalovaného] nejde, tento pozemek svým určením zemědělský není, jde o zastavěnou plochu a nádvoří a byl historicky součástí vjezdu do dvora na parc. [číslo] sloužícího pro všechny majitele nemovitostí, především však sloužil jako součást vjezdu domu žalobkyně [adresa], který byl a je domem zahradnickým, jsou zde rozsáhle zahradnické sklepy, které slouží jako skladovací a pracovní, dříve sloužily přilehlému květinářství a v současné době slouží ke stejnému účelu žalobkyni, která má v domě [adresa] sídlo své zahradnické společnosti a kancelář. 3. Žalobkyně má za to, že v případě prohlášení kupní smlouvy za neplatnou se zlepší její postavení, neboť se může domáhat vydání pozemku do jejího vlastnictví a nemá k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohla účinněji hájit svá kupní smlouvou dotčená práva. Přístup 2. žalovaného do jeho domu bude zajištěn dle ust. § 1029–1036 občanského zákoníku o nezbytné cestě. 4. Žalobkyně byla neplatným převodem vystavena újmě, neboť o pozemek parc. [číslo] požádala podle zákona o půdě již dne [datum] a na jeho vydání má zákonný nárok, neboť je v preferované postavení oprávněné osoby podle zákona o půdě, jejíž nárok má přednost před možným prodejem týchž pozemků jiné osobě. [ulice] kupní smlouva tak odporuje zákonu i veřejnému pořádku a je ve smyslu ust. § 580 o. z. neplatným právním jednáním. Právní jednání také odporuje zákonu, pokud porušuje zákaz stanovený kogentní normou, kterou je i zákon č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a smlouva byla uzavřena v rozporu s § 10 odst. 5 tohoto zákona, kdy není dán zemědělský účel ve vztahu k nemovitosti 2. žalovaného, ani funkční spojení s jeho nemovitostí a převodem pozemku na 2. žalovaného bylo zabráněno přednostnímu bezúplatnému převodu na žalobkyni podle zákona o půdě. 5. K neplatnosti právního jednání odporujícímu zákonu a zjevně narušujícímu veřejný pořádek přihlédne soud dle ust. § 588 o. z. i bez návrhu, proto i právní jednání, které je v rozporu se zákonem, musí být absolutně neplatné. Postupem [anonymizována tři slova] byl porušen veřejný pořádek, když nebylo respektováno zákonem o půdě preferované postavení žalobkyně. 6. 1. žalovaný ve svém písemném vyjádření, co se týká věci samé, poukázal na to, že při posuzování vhodnosti pozemku jako náhradního, je nutné zkoumat individuální okolnosti, v tomto případě se již nejedná o ucelený komplex staveb a pozemků, tzv. areál ve vlastnictví jedné osoby. Stavby v objektu vlastní různí vlastníci a k jiným účelům, než objekt dříve sloužil, a proto nelze zohledňovat pouze potřeby žalobkyně, jinak by byl 2. žalovanému vydáním pozemku parc. [číslo] znemožněn výkon jeho vlastnického práva k jeho nemovitostem. U pozemku parc. [číslo] jsou splněny podmínky bezprostřední souvislosti a funkční nezbytnosti sousedního pozemku s pozemkem parc. [číslo] na něm stojícím domu v rozsahu nezbytnosti 28 m² a nikoli komfortního užívání stavby, neboť je na něm umístěn vstup do domu [adresa]. Žalobkyně se určovací žalobou domáhá neplatnosti smlouvy na převod pozemku, který není vhodný jako pozemek náhradní, není proto dle žalovaného dán ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Kromě toho 1. žalovaný namítl nedostatek své pasivní legitimace. 7. Shora označeným rozsudkem soud žalobě vyhověl. 8. Shledal pasivní legitimaci 1. žalovaného, označeného jako [název žalované] s odůvodněním, že byl jednou ze stran, která smlouvu uzavřela, a proto je v řízení, o její neplatnosti pasivně legitimován (bod 44. rozsudku). 9. Na straně žalobkyně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. (bod 54. rozsudku) proto, že se o předmětný pozemek může i nadále ucházet a ač nelze výsledek řízení, v němž by žalobkyně usilovala o vydání konkrétního pozemku předjímat a předpokládat úspěšnost další případné žaloby o převod pozemku v souladu se smyslem a účelem zákona o půdě, který žalobkyně naplňuje, lze žalobkyni považovat za osobu aktivně legitimovanou k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy, protože úspěch určovací žaloby se může projevit ve zlepšení jejího právního postavení, kdy k pozemku ve vlastnictví státu může nadále uplatňovat nárok na jeho převod a jiný právní prostředek hájení ohroženého práva domáhat se převodu pozemku nemá. I za situace, kdy pozemek parc. [číslo] nemá bezprostřední hranici s jinými nemovitostmi ve vlastnictví žalobkyně, tak odkazem na právní závěry Krajského soudu v Brně v rozsudku č. j. 14 Co 294/2016-1195 lze předpokládat, že dislokace pozemků v areálu vede k možnému zemědělskému využití celého souboru pozemků ve vlastnictví žalobkyně bez ohledu na to, jaká je možnost si na tyto pozemky zřídit jiný přístup a tato okolnost nemusí být v řízení o vydání pozemku určující. 10. Přisvědčil žalobkyni stran neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] z toho důvodu, že stát s pozemkem nakládal způsobem odporujícím zákonu, tedy neplatným ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť o vydání totožného pozemku dle zákona o půdě žalobkyně požádala již před 21 lety, pozemek byl zařaditelný do veřejné nabídky a na rozdíl od 2. žalovaného ve vztahu k žalobkyni lze považovat pozemek za zemědělský a nezastavěný, žádost 2. žalovaného nebyla nárokovou, pro něj nešlo o zemědělský pozemek, nárok dle § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb. neměl, nárok žalobkyně na uspokojení podle zákona o půdě byl přednostní (body 49., 51. a 52. rozsudku). Ust. § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb. i § 11a zákona č. 229/1991 Sb. umožňuje převod jen zemědělského pozemku, kterým pozemek parc. [číslo] sám o sobě není, přesto byl v rozporu s ust. § 10 odst. 6 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb. v době, kdy na jeho vydání byl uplatněn nárok žalobkyně podle zákona o půdě a o kterém nebylo dosud rozhodnuto, prodán zemědělskou výrobu neprovozujícímu 2. žalovanému, pro kterého pozemek představuje cestu před jeho domem a vstupuje z něj do domu, který se zemědělskou výrobou nemá žádnou souvislost. Jeho zájem na získání pozemku je nepochybně důvodný, což ale neznamená, že by proto bylo možno převodem dle zákona č. 503/2012 Sb., obejít zákon a zvýhodnit 2. žalovaného, kterému nárok na převod nevznikl, a naopak obejít nároky osoby, které měly být uspokojeny postupem upraveným v zákoně o půdě. 11. Proti tomto rozhodnutí podali odvolání oba žalovaní. 12. Žalovaný 1. odkázal na důvody odvolání dle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. a namítal: 1) Nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], když k otázce naléhavého právního zájmu na uvedeném určení se mnohokrát vyslovil Nejvyšší soud, např. v rozsudku II. Odon 50/96, ve kterém vyslovil právní větu:„ Jestliže právní otázka (platnosti smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví) není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu“. Určení platnosti či neplatnosti kupní smlouvy je otázkou předběžnou a žalobkyně tak nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1772/2000 Nejvyšší soud vyslovil právní větu:„ Zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, není důvodu, aby