Žalobce se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) domáhal po žalované zaplacení:a) částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení;b) částky , částka, ;c) úroku ve výši 68,35 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .2. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalované poskytl úvěr ve výši , částka, , který měla žalovaná spolu s úrokem a poplatky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když celkem uhradila toliko částku , částka, , a proto mají žalobci náležet žalobou uplatněná plnění. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce podle svého tvrzení zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, v interních a externích databázích, dle interních matematických modelů a z veřejných registrů.3. Žalovaná se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřila. K jednání konanému dne , datum, se nedostavila, ačkoli předvolání jí bylo řádně doručeno, neomluvila se a nepožádala o odročení. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:Z listiny označené jako „návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, , z dodatku ke smlouvě a Technického popisu uzavření smlouvy a jejího podpisu, z Oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru a z dodejky k Oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru soud zjistil, že dne , datum, žalobce akceptoval návrh žalované na uzavření úvěrové smlouvy, která mj. obsahuje závazek žalobce poskytnout žalované na účet č. , č. účtu, částku , částka, , kterou bude žalovaná spolu s úroky a poplatky splácet formou pravidelných měsíčních splátek.Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu žalobce a z výpisu z účtu žalované za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalobce dne , datum, vyplatil na účet č. , č. účtu, částku , částka, .Ze sdělení ČSOB soud zjistil, že vlastníkem a jediným disponentem uvedeného bankovního účtu byla v době poskytnutí úvěru žalovaná.5. Jelikož žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaná dosud na splátkách úvěru uhradila částku , částka, .6. Z formuláře hodnocení klienta, karty klienta a z dokumentů „vybrané pohyby na účtu“, ověření v registru SOLUS a ověření v registru BRKI a NRKI soud zjistil, že žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy formálně vzato zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce vyšel z údajů o příjmech a výdajích, které mu sdělila žalovaná. Soud má za prokázané, že žalobce prověřil příjmy žalované (potvrzení o přijatých platbách). Stejně tak má soud za prokázané, že žalobce prověřil závazky žalované a její platební morálku v registrech BRKI, NRKI a SOLUS. Pokud jde o výdaje žalované, žalobce se zjevně spolehl pouze na tvrzení žalované, k nimž připočetl částku životního minima a rezervu , částka, .7. Z ostatních důkazů (Výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru zaslaná žalované, Oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzva, podací arch k předžalobní výzvě) soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti.8. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalované celkem , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit, přičemž tak měla učinit spolu s úroky a „poplatky“. Před poskytnutím finančních prostředků žalobce zkoumal schopnost žalované peníze vrátit na základě informací poskytnutých žalovanou, v interních a externích databázích, prověřil její příjmy, opomněl však ověřit skutečné výdaje žalované. Žalovaná z poskytnutých finančních prostředků vrátila celkem , částka, .9. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných uzavřených smlouvách a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tyto závazky rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.14. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to proto, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně tak, jak mu ukládá § 86 ZSÚ.15. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.16. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).17. Žalobce této povinnosti nedostál, když si sice obstaral množství podkladů o úvěruschopnosti žalované, neprověřil však výdajovou stránku žalované.18. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nárok z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.19. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.20. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce byl ochuzen toliko o částku , částka, (byla poskytnuta částka , částka, na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka , částka, , o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalované, které je povinna dle ustanovení § 2993 o. z. žalobci vydat (výrok II.). Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta (výrok I.). S ohledem na to, že žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, nemohl mu vzniknout ani nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaná se doposud do prodlení nedostala, když nebyly řádně zjištěny její možnosti poskytnuté finanční prostředky splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož při zohlednění zamítnutého příslušenství byla ve věci procesně úspěšnější žalovaná, které však náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků řízení (výrok III.).22. Lhůta k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku) vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.