Okresní soud v Břeclavi 16 C 29/2026-67 – Náklady řízení

24.932,55 Kč s příslušenstvím

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, a doplněnou a opravenou v průběhu řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky 24.539,91 Kč, úroku z prodlení z částky 28.048,85 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 3.508,94 Kč od , datum, do , datum, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč a částky 392,64 Kč, a to z titulu tvrzené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou uzavřel žalovaný s žalobcem. Žalobce v řízení naposledy tvrdil, že žalovaný čerpal na základě této smlouvy dne , datum, částku 25.000 Kč, dne , datum, částku 18.000 Kč, z toho částka 17.999,94 Kč byla vyplacena na účet a částka 0,06 Kč byla stržena na úroky, dne , datum, čerpal částku 3.000 Kč, z toho částka 2.856,69 Kč byla vyplacena na účet a částka 143,31 Kč byla stržena na úroky, dne , datum, čerpal částku 3.500 Kč, z toho částka 3 433,14 Kč byla vyplacena na účet a částka 66,86 Kč byla stržena na úroky, a že žalovaný uhradil na uvedený úvěr celkem částku 27.782,23 Kč.Žaloba byla žalovanému doručena do jeho datové schránky a dne , datum, se žalovaný do této schránky přihlásil. Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků, ve věci provedl dokazování a na jeho základě dospěl k následujícím zjištěním.Žalobce existuje od , datum, a od , datum, patří do předmětu jeho podnikání mimo jiné činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku)Žalobce žalovanému poskytl dne , datum, částku 25.000 Kč, dne , datum, částku 17.999,94 Kč, dne , datum, částku 2.856,69 Kč, dne , datum, částku 3.433,14 Kč, celkem tedy částku, 49.289,77 Kč, a to převodem na účet žalovaného u , právnická osoba, ., kdy u všech plateb je vždy uvedená poznámka, že se jedná o úvěr, přičemž u plateb ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, bylo uvedeno i číslo úvěru , Anonymizováno, . (zjištěno z potvrzení , právnická osoba, . o bezhotovostních platbách a z nesporných tvrzení účastníků)Žalobce předložil soudu elektronické dokumenty označené jako smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , předsmluvní informace apod., avšak soud nemá za prokázané, že je podepsal žalovaný, jelikož počítačový systém nehlásí, že by se jednalo o elektronický podpis žalovaného, nýbrž že se jedná o podpis uživatele elektronického podpisu DigiSign, proto soud obsah těchto elektronických dokumentů nezjišťoval. Zároveň žalobce nepředložil žádné konkrétní doklady, na základě nichž ověřoval před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného a ani netvrdil, že by úvěruschopnost žalovaného ověřoval na základě konkrétních dokladů.Žalobce soudu předložil, upomínky, výzvy, podací lístek k předžalobní výzvě, ale žádné doklady o doručení těchto upomínek a výzev žalovanému.Z dalších provedených důkazů soud již žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci nezjistil.V tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků, poplatků, smluvních pokut a úroku z prodlení z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele a, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citované právní předpisy soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému v období od , datum, do , datum, celkově částku 49.289,77 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy s blíže nezjištěným obsahem. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před poskytnutím úvěru žalovanému řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, tj. zjišťoval jeho pravidelné příjmy a výdaje v souladu s § 86 ZSÚ, tudíž by soud předmětnou smlouvu o úvěru, i kdyby její obsah byl v řízení zjištěn, považoval za neplatnou ve smyslu § 87 ZSÚ. Žalobce tak neprokázal, že by měl z uvedené úvěrové smlouvy vůči žalovanému vedle nároku na vrácení poskytnuté jistiny ještě jiné nároky. Jelikož sám žalobce tvrdí, že eviduje na uvedenou smlouvu úhrady žalovaného v celkové výši 27.782,23 Kč, a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil více, je žalovaný povinen žalobci vrátit zbývající poskytnutou jistinu, tedy zaplatit rozdíl mezi poskytnutou a zaplacenou částkou, což je 21.507,54 Kč. Proto soud žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň soud přiznal podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalobci i úrok z prodlení z částky 21.507,54 Kč, a to ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se jakákoliv výzva žalobce k úhradě žalované částky dostala do dispoziční sféry žalovaného. (výrok I.)Ve zbývající části soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. (výrok II. tohoto rozsudku)O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že úspěch žádného z účastníků ohledně předmětu řízení, kdy soud zohledňuje i požadované příslušenství, nebyl výrazně vyšší než úspěch druhého, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.