Dne , datum, podala žalobkyně u Okresního soudu v , Anonymizováno, žalobu, kterou následně doplnila a která byla postoupena zdejšímu soudu coby soudu místně příslušnému. Touto žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost přispívat žalobkyni na výživu neprovdané matky částkou , částka, měsíčně od , datum, do 6 týdnů po porodu a aby jí uhradil jednorázový příspěvek na náhradu nákladů spojených s těhotenstvím ve výši , částka, . V žalobě uvedla, že je v 6. měsíci těhotenství a očekává dítě s žalovaným, že , datum, jí žalovaný opustil, přestal jí poskytovat jakoukoli pomoc a ona zůstala bez bezpečného ubytování, přičemž žalovaný má měsíční příjem , částka, .Žalovaný k žalobě uvedl, že pochybuje o svém otcovství k dítěti.Dne , datum, se žalobkyni narodil syn , jméno FO, a jako jeho otec je v centrální evidenci obyvatel zapsán žalovaný. Žalobkyně dne , datum, soudu sdělila, že mezi účastníky byla uzavřena mimosoudní dohoda, avšak žádnou dohodu soudu nepředložila ani nevzala žalobu zpět. Žalovaný dne , datum, soudu sdělil, že účastníci se domluvili na všem.Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž oba svou nepřítomnost u jednání omluvili. Soud proto v souladu s § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků. Ve věci provedl dokazování výpisy z informačního systému základních registrů obyvatel týkajícími se obou účastníků, z nichž zjistil, že účastníci jsou rodiči nezletilého , jméno FO, , narozeného , datum, , a že oba jsou svobodní. Žádné další důkazy ve věci soudu předloženy nebyly.Předmětem řízení je nárok žalobkyně na výživné neprovdané matky vůči otci jejich společného dítěte, a to podle ustanovení § 920 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“). Podle § 920 odst. 1 OZ, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Podle § 922 odst. 2 OZ výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2, nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o tom, že jí žalovaný neposkytl žádnou pomoc v těhotenství, že jí žalovaný nepřispěl na výživu a na náklady spojené s těhotenstvím, ani neprokázala osobní, příjmovou a majetkovou situaci žádného z účastníků, soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout pro neunesení důkazního břemene žalobkyní.Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) má právo na náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který je ve věci plně úspěšný proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě byl sice úspěšný žalovaný, jelikož žaloba byla vůči němu zamítnuta, a měl by tak právo podle citovaného ustanovení na náhradu nákladů řízení, avšak soud má za to, že v tomto případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné podle § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, jelikož žalovaný je otcem dítěte žalobkyně, která je svobodnou matkou, přičemž oba uvedli, že mezi nimi došlo k uzavření dohody.