Okresní soud v Břeclavi 16 C 6/2026-124 – Náklady řízení

87.514,79 Kč s příslušenstvím

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, a doplněnou v průběhu řízení se žalobce po žalované domáhal úhrady částky 87.514,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.934,32 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.754,13 Kč, úroku 8,05 % ročně z částky 85.714,79 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení z částky 87.514,79 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené účastníky dne , datum, , na základě které žalobce poskytl žalované částku 100.000 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná na uvedenou smlouvu zaplatila částku 41.908,33 Kč.Dne , datum, proběhlo jednání, při kterém žalovaná uvedla, že nerozporuje tvrzení žalobce o tom, že jí poskytl částku 100.000 Kč a že ona zaplatila částku 41.908,33 Kč. Soud u tohoto jednání provedl dokazování a účastníci navrhli soudu, aby schválil jejich smír, ve kterém se žalovaná zavázala uhradit žalobci vše, co požadoval v žalobě. Jelikož soud neměl za prokázané, že by úvěruschopnost žalované byla žalobcem řádně posouzena, odročil jednání na neurčito za účelem doložení této skutečnosti žalobcem a za účelem rozhodnutí o návrhu účastníků na schválení smíru. Následně dne , datum, soud uvedený návrh účastníků na schválení smíru zamítl usnesením č. j. , spisová značka, z důvodu, že jej považoval rozporný s právními předpisy, a to konkrétně s ustanoveními § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“), neboť dle názoru soudu žalobce poskytl žalované předmětný úvěr přesto, že z jemu dostupných údajů vyplývaly důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, a žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci pouze nesplacenou jistinu, nikoli úroky a jiné částky, které jsou ve smíru obsaženy.S ohledem na již provedené dokazování a vyjádření názoru soudu ve výše zmíněném usnesení, se soud dotázal účastníků, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení dalšího jednání. Oba účastníci s tím souhlasili, proto soud rozhodl ve věci tímto rozsudkem, aniž by nařizoval další jednání, přičemž vyšel z již provedeného dokazování, žalobcem doplněných důkazů a shodných tvrzení účastníků, na základě nichž zjistil následující skutečnosti. Žalobce s žalovanou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalobce žalované poskytl částku 100.000 Kč, žalovaná tento úvěr měla splácet 96 pravidelnými měsíčními splátkami po 1.787 Kč, se splatností první splátky dne , datum, . (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z předmětné smlouvy o úvěru, z výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, ). Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, , který pro žalovanou vedl sám žalobce jako banka, soud zjistil, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy počáteční zůstatek na tomto účtu ke dni , datum, činil 0,55 Kč, ke dni , datum, činil 7,45 Kč, ke dni , datum, činil 490,75 Kč a ke dni , datum, činil 28.019,09 Kč, a to poté, co na tento účet byla dne , datum, připsána částka 70.000 Kč, která byla poskytnuta žalované samotným žalobcem na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, , jak soud zjistil ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, . Z uvedeného je tak zřejmé, že žalovaná neměla k dispozici měsíčně částku 1.787 Kč, kterou měl být dle tvrzené smlouvy předmětný úvěr splácen. Žalobce úvěr zesplatnil a oznámil to žalované dne , datum, , přičemž ji vyzval k úhradě částky 93.069,28 Kč, což soud zjistil z oznámení o zesplatnění úvěru datovaného dnem , datum, a z dodejky. Žalovaná celkově na uvedenou smlouvu uhradila částku 41.908,33 Kč, což bylo mezi účastníky nesporné.Z ostatních provedených důkazů soud žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci již nezjistil.Předmětem řízení je nárok věřitele ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále „ZSÚ“), na vrácení peněžních prostředků, zaplacení úroku, úroku z prodlení a sjednaných poplatků a sankcí.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném po , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele a, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud se tedy s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy a na základě učiněných zjištění má za to, že již ze samotných předložených výpisů z běžného účtu žalované vyplývaly v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy důvodné pochybnosti, že žalovaná bude schopna následujících 8 let platit pravidelně měsíčně částku 1.787 Kč, jelikož na tomto účtu měla měsíční zůstatky pouze v jednotkách korun nebo v řádu několika set korun, a všechny tyto údaje měl žalobce k dispozici jako banka, která vedla pro žalovanou tento běžný účet a která nadto žalované jeden měsíc! před uzavřením předmětné smlouvy poskytla úvěr ve výši 70.000 Kč na základě jiné úvěrové smlouvy. Soud proto předmětnou smlouvu považuje za neplatně sjednanou. Žalovaná je tak povinna žalobci vrátit pouze nesplacenou jistinu, která činí 58.091,67 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné sazbě z této částky ode dne , datum, , což je den následující po doručení oznámení žalované o zesplatnění úvěru. (výrok I.)S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl. (výrok II.)O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žádný z nich neměl ve věci výraznější úspěch, přičemž soud zohlednil i požadované příslušenství.