4 C 227/2025-40 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, (sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a ze smluvního úroku , částka, ) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , IČO , IČO, , se žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr spolu s příslušenstvím a poplatky splácet způsobem uvedeným ve Smlouvě, splátky však nehradila řádně a včas. Žalovaná dosud na dluh uhradila částku , částka, . Dluh nezaplatila ani poté, co jí žalobce poslal předžalobní výzvu.2. Podáním ze dne , datum, žalobce sdělil, že se dopustil administrativní chyby a že bere žalobu částečně zpět. Soud tak v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil výrokem I. tohoto rozsudku. Předmětem řízení tak zůstala částka , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.3. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení snížený o 20 %, nejméně však o , částka, , bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Rozdíl žalobcem uhrazeného poplatku (, částka, ) a poplatku odpovídajícímu jistině po částečném zpětvzetí (, částka, ) činí , částka, . Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o vrácení částky , částka, , tedy poplatku sníženého o „nevratnou“ částku , částka, .4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Jelikož žalovaná uzavírala Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalované poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.6. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Jelikož v žalobě nebyly vylíčeny žádné skutkové okolnosti o tom, zda a jak předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, vyzval soud žalobce k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů. Žalobce reagoval sdělením, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě jejího tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Současně však sdělil, že nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích a neoznačil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení.10. Soud tak nemohl jinak, než Smlouvu pro rozpor s § 86 z. s. ú. podle § 87 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Podle Rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , přitom platí, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.11. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaná povinna žalobci vydat bezdůvodné obohacení (podle § 87 z. s. ú.).12. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že předchůdce žalobce a žalovaná dne , datum, tuto smlouvu uzavřeli, úvěr ve výši , částka, měl být vyplacen na účet č. , č. účtu, .13. Z výpisu z účtu žalobce a z potvrzení o finančních transakcích má soud za prokázané, že předchůdce žalobce dne , datum, vyplatil na účet č. , č. účtu, částku , částka, . Z tvrzení žalobce, které odpovídá obsahu právě uvedených důkazů, soud zjistil, že žalovaná dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradila částku celkem , částka, .14. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, dodatkem č. , hodnota, k této smlouvě a seznamem postoupených pohledávek ze dne , datum, žalobce prokázal, že předchůdce žalobce mu postoupil pohledávku za žalovanou vyplývající ze Smlouvy. Oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem ze dne , datum, žalobce prokázal, že předchůdce žalobce žalovanou o postoupení pohledávky informoval.15. Předžalobní výzvou a podacím lístkem ze dne , datum, žalobce prokázal, že žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.16. Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalované na základě neplatné Smlouvy finanční prostředky ve výši 50.000 Kč, žalovaná dosud na dluh uhradila částku 49.883,32 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 116,68 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce (podle § 87 z. s. ú.). Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.17. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobu zamítl také co do požadovaných zákonných úroků z prodlení. Žalovaná se dosud do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení žalobci nedostala, jak plyne z § 87 z. s. ú. a již výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Pokud jde o část, v níž bylo řízení zastaveno, pak toto zastavení zavinil žalobce svou vlastní administrativní chybou. Ohledně zbytku nároku pak měl žalobce úspěch jen v poměrně nepatrné části. Jelikož žalovaná zůstala v řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly, nárok na náhradu nákladů řízení nemá ani ona.