Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení:a) částky 8 644,36 Kč (sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 1 118,32 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 7,46 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 421 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 148,37 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 192,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 756,35 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 770,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 400,61 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 1 125,78 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky 1 118,32 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení;b) částky 88 740,01 Kč (sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 30 623,34 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 550,15 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 13 711,77 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 309,78 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 544,97 Kč a smluvní pokuty ve výši 35 000 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 168,39 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 513,92 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 32 173,49 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem 15 % ročně z částky 30 623,34 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.Nárok na uvedená plnění má vyplývat ze dvou úvěrových smluv, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“). V prvním případě se jedná o Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 5. 2022. Předchůdce žalobce na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný dosud na splátkách úvěru uhradil částku 26 000 Kč. Ve druhém případě se pak jednalo o Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 10. 2021, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, žalovaný dosud na splátkách úvěru uhradil částku 83 790 Kč. Žalobce dále uvedl, že jeho předchůdce před uzavřením obou úvěrových smluv zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv a ověřením těchto informací doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS) a insolvenčního rejstříku. Informace byly zaznamenány v žádostech o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“. Příjmy žalovaného zkoumal předchůdce žalobce dle výplatních pásek a dodatku k pracovní smlouvě a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu.2. Z jednání konaného ve věci dne , datum, se žalovaný omluvil a požádal o odročení jednání. Soud konzultoval zdravotní stav žalovaného s jeho lékařem , tituly před jménem, , jméno FO, , který soudu sdělil, že žalovaný je bez obtíží schopen se soudního jednání zúčastnit, přičemž s ohledem na zprávu tohoto lékaře rozhodl ošetřující lékař , tituly před jménem, , jméno FO, o tom, že žalovaný je dočasně práce neschopný. Soud žalovaného informoval, že jeho omluvu bere na vědomí, žádosti o odročení jednání však nevyhovuje, přičemž jeho osobní účast nepovažuje za nutnou. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 2. 5. 2022 soud zjistil, že zástupce předchůdce žalobce a žalovaný tuto listinu uvedeného dne podepsali. Podle smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem, a žalovaný se zavázal úvěr splácet. Z transakční historie úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný dosud na splátkách úvěru uhradil celkem 26 000 Kč. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 8. 10. 2021 soud zjistil, že zástupce předchůdce žalobce a žalovaný tuto listinu uvedeného dne podepsali. Podle smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému hotovostní úvěr ve výši 70 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem, a žalovaný se zavázal úvěr splácet. Z transakční historie úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný dosud na splátkách úvěru uhradil celkem 83 790 Kč. Z listiny „Žádost o úvěr“ ze dne , datum, vztahující se ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že v žádosti jsou uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Ve výdajích je mj. uvedeno „srážky ze mzdy, výživné – 5 498 Kč a měsíční splátky stávajících půjček – 9 000 Kč“. U „Doložení příjmu žadatele“ jsou zaškrtnuty „výplatní pásky“ a „pracovní smlouva“. Z listiny „Žádost o úvěr“ ze dne , datum, vztahující se ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že v žádosti jsou uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Ve výdajích je mj. uvedeno „srážky ze mzdy, výživné – 5 971 Kč“. U „Doložení příjmu žadatele“ jsou zaškrtnuty „výplatní pásky“ a „pracovní smlouva“. Z kopie pracovní smlouvy a výplatních pásek soud zjistil, že předchůdce žalobce měl při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici tuto pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc, resp. dva měsíce předcházející uzavření úvěrové smlouvy. Z výpisu z rejstříku zahájených exekucí – sp. zn. , spisová značka, – soud zjistil, že proti žalovanému byla od , datum, vedena exekuce. Z výpisu z rejstříku zahájených exekucí – sp. zn. , spisová značka, – soud zjistil, že proti žalovanému byla od , datum, vedena další exekuce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně seznamů postoupených pohledávek soud zjistil, že tato smlouva obsahuje závazek předchůdce žalobce převést pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobce adresovaným žalovanému soud zjistil, že žalovaný byl informován, že pohledávky, které jsou předmětem tohoto soudního řízení, byly postoupeny žalobci, a byl vyzván k jejich úhradě.4. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku celkem 85 000 Kč (15 000 Kč a 70 000 Kč), kterou se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách spolu s úroky. Před poskytnutím finančních prostředků předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného peníze vrátit. Vyšel přitom z údajů sdělených žalovaným a zběžně prověřil jeho příjmy. Žalobce ovšem ani přes výzvu soudu neprokázal, že by jeho předchůdce prověřil také skutečné výdaje žalovaného, množství a strukturu existujících závazků a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalovaný dosud uhradil částku celkem 109 790 Kč (26 000 Kč a 83 790 Kč).5. Žalobce prokázal notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobce na žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022).6. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.12. Soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.13. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalovaného, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.14. Věřitel přitom nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).15. Žalobce této povinnosti nedostál, když ani po výzvě k doplnění tvrzení a důkazů neprokázal, že by skutečně aktivně zjišťoval a ověřoval výdaje žalovaného, existenci a strukturu dosavadních závazků žalovaného a způsob, jakým žalovaný své dosavadní dluhy plnil. Na ověřování výdajů žalovaného se přitom měl předchůdce žalobce zaměřit o to více, že žalovaný v žádostech o úvěr sám „přiznal“ srážky ze mzdy ve výši přesahující 5 000 Kč měsíčně, v případě pozdějšího úvěru pak navíc splátky dalších úvěrů ve výši 9 000 Kč měsíčně. Pokud by předchůdce žalobce lustroval žalovaného alespoň v centrální evidenci exekucí, pak by zjistil, že v době poskytování „prvního“ úvěru proti němu již bylo vedeno jedno exekuční řízení, v době poskytování „druhého“ úvěru již dokonce dvě. Konečně, informace o nedobré platební morálce žalovaného by předchůdce žalobce získal i tehdy, pokud by žalovaného skutečně lustroval v nebankovních registrech, jak bez opory v důkazech tvrdil žalobce.16. Obě smlouvy o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatné v celém rozsahu a nároky z těchto neplatných smluv je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatných smluv. Z neplatných smluv přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když k platnému vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.17. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.18. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce ochuzen nebyl, neboť žalovanému na základě neplatné smlouvy byla poskytnuta částka 85 000 Kč a naproti tomu žalovaný vrátil na stejnorodém plnění částku 109 790 Kč, tedy částku převyšující poskytnuté plnění.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Plný úspěch v řízení měl žalovaný, tomu však v řízení žádné náklady nevznikly.