28 C 87/2020-2865 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 20. 3. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku 70 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně za období od 22. 11. 2018 do zaplacení a náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že žalobce na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR o založení státního podniku [anonymizováno] [země], [anonymizováno], se sídlem v [obec], ze dne 11. 12. 1991 pod č. j. 6677/91-100 a na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 12. 8. 1997, č. j. 3217/97-1000, o přizpůsobení zakládací listiny státního podniku [anonymizováno] [země], podle zákona o státním podniku č. 77/1997 Sb., podle čl. I. písm. c) vykonává práva hospodaření k lesům ve vlastnictví státu a dále vykonává práva hospodaření k ostatnímu movitému a nemovitému majetku, který je ve vlastnictví státu a byl svěřen k plnění jeho úkolů a k provozování podnikatelské činnosti s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Žalobce je státním podnikem založeným podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. Spolu s právem nakládání s lesy ve vlastnictví státu, pokud lesní zákon nestanoví jinak, se vztahují na žalobce práva a povinnosti vlastníka lesa podle § 4 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobce jako státní podnik vykonává právo hospodaření k lesům (lesním pozemkům i lesním porostům) ve vlastnictví státu a vykonává i práva vlastníka (tj. státu) svým jménem a na vlastní odpovědnost. Žalobce je subjektem relevantního hmotněprávního vztahu, jehož obsahem jsou práva a povinnosti vycházející z právní úpravy náhrady škody proti těm, kdo za škodu odpovídají. Aktivní věcná legitimace žalobce k uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou imisemi na lesních porostech ve vlastnictví státu byla již potvrzena soudní judikaturou tak, že státní podnik vykonávající právo hospodaření k lesům je aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody z imisí na lesním půdním fondu na lesních porostech (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 325/2002 ze dne 28. 8. 2003). Výpočet výše imisních škod je upraven ustanovením § 21 odst. 4 zákona č. 289/1995 Sb. a v souvisejícím právním předpisu, což je vyhláška Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb., přičemž v souladu s těmito předpisy žalobce provedl výpočet výše imisních škod za období roku 2016. Žalovaný provozuje zdroj znečišťování ovzduší, odštěpný závod v [obec] (správně mělo bý žalobcem uvedeno„ v [obec]“), který podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu v [obec], uvedených v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (rezzo), v roce 2016 vyprodukoval a do ovzduší vypustil 288,661 tun SO2 a 467,360 tun NOx, které škodlivě působí na lesní porosty v konkrétním území lesních správ a lesních závodů, které spravuje žalobce v České republice. Podíl žalovaného na škodě je vypočítán na základě depoziční studie, vypracované znalcem z oboru čistota ovzduší, odvětví výpočtu rozptylu emisí, škody způsobené imisemi na lesních porostech. Žalovaná svým chováním, provozní činností (způsobila na lesních porostech ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření žalobce imisní škodu, a to z předčasného smýcení lesního porostu (§ 7 vyhl. č. 55/1999 Sb.) ve výši 149 Kč, škodu za snížení přírůstu lesního porostu (§ 9 vyhl. č. 55/1999 Sb.) ve výši 14 643 Kč, škodu ze snížení produkce lesního porostu (§ 10 vyhl. č. 55/1999 Sb.) ve výši 42 424 Kč, škodu ze snížení kvality lesního porostu způsobenou poškozením stromu imisemi (§ 11 vyhl. č. 55/1999 Sb.) ve výši 5 359 Kč a škodu z mimořádných nebo nákladově náročnějších opatření (§ 14 vyhl. č. 55/1999 Sb.) ve výši 7 225 Kč. Rozpis výše těchto imisních škod tvoří příloha – náhrady škod způsobených imisemi [anonymizováno] [země], [anonymizováno] za rok 2016, která je nedílnou součástí žaloby. Na základě uvedených tvrzení a předložených důkazů žalobce prokazuje, že mu žalovaná v roce 2016 způsobila imisní škodu svým provozem, a to na lesních porostech ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření pro žalobce a žalovaná odpovídá za vyčíslenou provozní škodu podle občanského zákoníku a lesního zákona. Příčinnou souvislost mezi provozováním závodu a vznikem imisní škody na lesních porostech dokládá žalobce tím, že žalovaná při výrobě elektrické energie a tepla vypouští do ovzduší SO2, NOx a další emise, které škodlivě působí na lesních porostech ve správě žalobce a tato provozní činnost žalované je ve vztahu k příčinné souvislosti ke škodě vzniklé na lesních porostech (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3849/2012 ze dne 24. 3. 2015. Žalovaná porušila povinnosti stanovené zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích, který v ust. § 21 odst. 1 stanoví, že právnické a fyzické osoby, které při své činnosti používají nebo produkují látky poškozující les a les ohrozí nebo poškodí, jsou povinny provádět opatření k zabránění nebo zmírnění jejich škodlivých následků. Způsob výpočtu výše škody stanoví vyhl. č. 55/1999 Sb. s tím, že v daném případě se podle žalobce jedná o škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným podle ustanovení § 2925 občanského zákoníku. Provoz žalované probíhá továrním způsobem, čímž se rozumí činnost, při které je požadována pravidelnost daných činností a produkce ve velkém množství a v této produkci vznikají nebezpečné látky, což jsou jakékoliv látky, v jakémkoliv skupenství, které jsou schopny negativně ovlivnit zdraví osob, životního prostředí, zničit či poškodit jiné věci. Na základě uvedených skutečností a předložených důkazů tak lze podle žalobce shrnout, že žalovaná nese objektivní odpovědnost za škodu způsobenou svoji provozní činností podle občanského zákoníku, protože při své provozní činnosti v rozhodném období produkovala do ovzduší škodlivé látky (SO2 a NOx), které způsobily škodu na lesních porostech ve správě žalobce. Žalobce prokazuje vznik škody, její výši a příčinnou souvislost mezi provozní činností žalované a škodou vzniklou v rozhodném období na lesních porostech ve správě žalobce. Tímto jsou tedy dány veškeré předpoklady pro odpovědnost žalované za žalobcem uplatňovanou škodu z provozní činnosti. Správnost výše uvedeného právního základu nároku na náhradu imisní škody na lesních porostech z provozní činnosti žalované, tedy stanovení předpokladu odpovědnosti za škodu a stanovení výše škody, při použití občanského zákoníku a při použití lex specialis lesního zákona spolu s prováděcím právním předpisem (zákon č. 289/1995 Sb. a vyhl. č. 55/1999 Sb.) potvrdil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud ČR sp. zn. 25 Cdo 1211/2006 ze dne 14. 8. 2008, který ve svém rozhodnutí konstatuje, že takový postup je zcela v souladu s čl. 4 odst. 1 listiny základních práv a svobod, neboť povinnost předcházet škodám na lesních porostech je právnickým a fyzickým osobám stanovena v lesním zákoně, předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou jejich provozní činností v občanském zákoníku a konkrétní způsob výpočtu výše škody pak v prováděcím předpise k lesnímu zákonu. Žalobce řádně uplatnil náhradu škody u žalované dopisem ze dne 22. 10. 2018 a předložil jí podklady, ze kterých vycházel při výpočtu škody. Zároveň byla žalovaná písemně vyzvána, aby škodu zaplatila v termínu do 21. 11. 2018. 2. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému byl žalovanou podán včas odpor, čímž byl platební rozkaz ze zákona zrušen. V odporu ze dne 6. 5. 2020 žalovaná uvedla, že uplatněný nárok neuznává v plném jeho rozsahu a namítá neexistenci žalovaného nároku. Žalovaná zároveň vznáší námitku promlčení žalovaného nároku, neboť žalobce se domáhá tvrzeného nároku na náhradu škod údajně vzniklých v roce 2016, ačkoliv vede typově shodné spory se stále stejnými žalovanými již cca 20 let, je mu tedy skutečnost, zda mu jím tvrzené škody případně vznikly, dlouhodobě známa. Stejně tak je mu známa jejich tvrzená výše, když tuto si počítá žalobce sám ze svých vlastních dat, která má k dispozici již v průběhu kalendářního roku, za nějž existenci škody tvrdí (2016). Žalobce se podanou žalobou domáhá celkem 5 samostatných nároků v členění podle jednotlivých žalobcem tvrzených druhů škod, z nichž každý z těchto nároků vykazuje jiné esenciální znaky, od nichž se dále odvíjí otázka počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Žalovaná tvrdí, že u všech 5 žalovaných nároků počala žalobci běžet subjektivní promlčecí lhůta již v různých obdobích roku 2016. Žalobci jsou známy i škůdci, neboť se jedná o stále stejný okruh osob (emitenti skupiny rezzo 1). Žalobce nemusí znát osobu tvrzeného škůdce s nezpochybnitelnou jistotou a současně není podmínkou, aby znal přesnou míru účasti jednotlivých tvrzených škůdců na jím tvrzené škodě, zná-li totožnost tvrzených škůdců, mezi kterými bude vážit. Osoba, která tvrdí vznik škody, je povinna nárok u soudu uplatnit, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostate