16 C 82/2023-20 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 20 820 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 4 504 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, proto mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobce nabyl žalovanou pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. Požadována je dlužná jistina ve výši 20 000 Kč, nesplacený úrok ve výši 1 490 Kč, smluvní pokuta ve výši 820 Kč od [datum] do [datum], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, ke dni [datum] kapitalizovaný v částce 8 164,68 Kč. 2. Podáním ze dne [datum] doručeným soudu dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v částce 2 460 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 1 640 Kč a smluvní pokuta ve výši 820 Kč). Částečné zpětvzetí odůvodnil žalobce tím, že nedisponuje důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, poté, co byl k jejich předložení soudem vyzván. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byl na základě smlouvy ze dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Tato částka byla žalovanému zaslána na jeho účet uvedený ve smlouvě dne [datum], jak vyplývá z výpisu z účtu původního věřitele z téhož dne. 5. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě vyšel soud z tvrzení žalobce, že není schopen prokázat řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem, neboť k tomu nedisponuje žádnými důkazy. To má za následek, že soud považuje uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou (§ 580 a 588 o. z.) a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K tomu též rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne [datum] ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 9. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých peněžních prostředků po odečtení prostředků vrácených žalovaným původnímu věřiteli či žalobci formou uhrazených splátek. Žalobce sám tvrdí, že mu žalovaný na jistině dluží částku 20 000 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobci zcela, popř. zčásti uhradil, či že jinak zanikl. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinný, na nařízené jednání soudu se nedostavil, ačkoliv byla řádně předvolán. Proto nemohl být soudem poučen o svém břemeni tvrzení a břemeni důkazním. Soud tedy vyšel z tvrzení žalobce o výši dlužné jistiny. 10. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], když žalobce vyzval prokazatelně žalovaného k vrácení dluhu výzvou ze dne [datum], ve které stanovil lhůtu k plnění do [datum], následující den tak nastalo prodlení žalovaného. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl, když současně postupem podle § 96 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí, jak popsáno shora, zastavil. 11. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne [datum] postupitelem. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když přiznal žalobci jejich náhradu. Žalobce byl neúspěšný jen v nepatrné části (217 Kč, když k příslušenství se nepřihlíží) a rovněž zpětvzetí se týkalo pouze smluvní pokuty ve výši 820 Kč a příslušenství. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalobce a náhrada jeho hotových výdajů dle vyhl. č. 177/1996 Sb., obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci rovněž přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek.