21 C 103/2023-114 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. 2. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky do výše úvěrového rámce [částka]. Žalovaná peněžní prostředky včas nevrátila, žalobkyně proto pohledávku k [datum] zesplatnila (dluh činil 29 173,48 Kč). Posléze žalovaná ještě uhradila částku 17 723,43 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která požaduje částku ve výši 16 109,90 Kč (zbývající neuhrazená jistina), úroky a úroky z prodlení. 3. Právní předchůdkyně žalobkyně předem posoudila úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud úvodem zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou společnosti [právnická osoba] (viz smlouva o postoupení pohledávek z [datum], včetně příloh). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky z [datum]). Tato společnost k [datum] zanikla fúzí sloučením s žalobkyní (viz výpis z obchodního rejstříku). 6. Jelikož již z žalobních tvrzení plyne, že se projednávaný spor týká plnění ze spotřebitelského úvěru, zabýval se soud předně otázkou posouzení úvěruschopnosti žalované. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů („ zákon o spotřebitelském úvěru“): [anonymizováno] před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvoval povinnost poskytovatele úvěru předem posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tím mají být posíleny principy zodpovědného úvěrování a ochrany spotřebitele. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Prvotním účelem je ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí. Tedy před vlastním neúměrným zadlužováním. Druhotně jsou chráněni poskytovatel úvěru před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek i další věřitelé, jejichž pohledávky by mohly být negativně [anonymizováno] dalším zadlužováním spotřebitele. Nakonec je chráněna i společnost jako celek před druhotnými negativními jevy, které jsou s neschopností splácet dluhy pravidelně spojeny (viz rozsudek [název soudu] z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; srov. též nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizováno] 33), bod 20, který se sice týkal výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („nový zákon o spotřebitelském úvěru“), jeho závěry jsou však použitelné i na projednávanou věc, neboť úprava § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je co do základu (podstaty) shodná s úpravou pozdější – k tomu viz též bod 19 zmíněného nálezu). 9. Citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] EHS („ směrnice o spotřebitelském úvěru“). Soud je tedy povinen vykládat českou právní úpravu eurokonformně. 10. Podle čl. 8 odst. 1 věty první směrnice o spotřebitelském úvěru: [anonymizováno] státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. 11. Soudní dvůr [mezinárodní organizace] („ Soudní dvůr“) dospěl k závěru, že„ [anonymizována tři slova] 1 [ustanovení právního předpisu EU] musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ A konkretizoval, že„ poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (viz rozsudek [anonymizováno] dvora z [datum], [právnická osoba], C [číslo], body 39 a 37). 12. Z výše uvedeného plyne, že posouzení úvěruschopnosti může být provedeno pouze na základě informací uvedených [anonymizováno], pokud poskytovatel úvěru i) zváží, že jde o informace relevantní a dostatečné (a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu), a ii) jsou-li tyto informace podepřeny doklady. To především znamená, že ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr nejsou postačující. Je nutné trvat na předložení listin, která taková tvrzení osvědčují. 13. Ke shodnému závěru dospívá i judikatura českých vrcholných soudů. 14. Poskytovatel úvěru je povinen postupovat v souladu s odbornou péčí (§ 9 odst. 1 zákona o [anonymizována dvě slova]; viz též [ustanovení pr. předpisu], o ochraně spotřebitele). Z toho plyne, že„ musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení“ a měl by„ úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [číslo] Sb. [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]). 15. Poskytovatel úvěru svou povinnost nesplní,„ vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech“. Údaje od spotřebitele nejsou dostatečné, poskytovatel úvěru je povinen je„ ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka“. Veřejně dostupné informace je povinen„ porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“ (viz rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Poskytovatel úvěru nese důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], [anonymizována dvě slova]). Není podstatné, zda si dlužník zvýšenou ochranu„ zaslouží“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 20; shodně viz též rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], bod [anonymizováno]). 16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli zůstane v jeho osobním (popř. domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl (bez omezení) zaplatit splátku v dohodnuté výši. Poskytovatel úvěru je povinen informace od spotřebitele prověřit a vyhodnotit. Jinak řečeno, je povinen pečlivě zkoumat, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 21). K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat příjmy a výdaje spotřebitele, zohlednit jeho rodinné postavení (zda vyživuje další osoby nebo se naopak jiné osoby podílí na financování domácnosti). Důraz je třeba klást na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Současně poskytovatel úvěru zásadně neposkytne úvěr na„ hraně“, ale počítá ve prospěch spotřebitele s určitou rezervou. 17. V projednávané věci uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru. Orientační výše měsíční splátky činila 2 084 Kč (viz doplnění žaloby z [datum] na čl. 16 a 17 spisu). 18. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně finanční situaci žalované ověřovala v insolvenčním rejstříku a databázích dlužníků a CBB (BRKI a NRKI). Měsíčn