21 C 298/2023-49 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela původní právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná uhradila (celkem) částku 23 300 Kč. Jelikož neuhradila (veškeré) splátky řádně a včas, dlužila od [datum] částku ve výši 40 960 Kč (jistinu ve výši 35 000 Kč a úrok ve výši 5 960 Kč). 2. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy z [datum] následné právní předchůdkyni žalobkyni ([právnická osoba] S.à.r.l.), a posléze na základě smlouvy z [datum] žalobkyni. O obou postoupeních byla žalovaná vyrozuměna. 3. Žalovaná následně již nic neuhradila. Žalobkyně ji proto [datum] vyzvala k úhradě zbývající dlužné částky, sestávající z jistiny (ve výši 35 000 Kč), úroku (ve výši 5 960 Kč) a úroku z prodlení (ve výši 7,75 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení). 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 6. Původní právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se je zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 60 týdnů (do [datum]), úrok byl sjednán ve výši 29 260 Kč (viz smlouva o úvěru z [datum] a obchodní podmínky). Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila k [datum] (celkem) částku 23 300 Kč (v řízení nebylo zjištěno, že by na svůj dluh uhradila více). 7. Pohledávky původní právní předchůdkyně žalobkyně byly postoupeny následné právní předchůdkyni žalobkyně a posléze žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek z [datum], včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky z [datum], včetně podacího archu, smlouva o postoupení pohledávek z [datum], včetně přílohy, a oznámení o postoupení pohledávky z [datum], včetně podacího archu). 8. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky (viz výzva z [datum], včetně podacího archu). 9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. 10. Judikatura Nejvyššího soudu dospěla k ustálenému závěru, že absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy jsou i tzv. lichevní smlouvy (viz např. rozsudky z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jejich předpokladem je: i. existence smlouvy, ii. hrubý nepoměr mezi plněním a protiplněním, iii. existence subjektivní slabosti poškozeného (nezkušenost, tíseň, rozumová slabost či rozrušení) a iv. její zneužití lichvářem (viz rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 11. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru naplňuje znaky lichevní smlouvy, a proto je absolutně neplatná. K neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 12. Původní právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o (spotřebitelském) úvěru s úrokem ve výši 29 260 Kč (viz § 497 ve spojení s § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). Plnění označené ve smlouvě o úvěru jako souhrnný poplatek totiž není podle své povahy ničím jiným než úrokem (ostatně viz též žalobu, str. 2 a 3). Jelikož měl být úrok uhrazen do [datum], jedná se (při přepočtu) o úrok ve výši (přibližně) 73 % ročně (z částky 35 000 Kč). Soudu je z úřední činnosti známo, že v říjnu 2009 činila výše úroků u úvěrů na spotřebu průměrně 14,53 % (viz statistické údaje [obec] národní banky dostupné na [webová adresa]). Sjednaná výše úroku tedy byla přibližně pětkrát vyšší, což zakládá hrubý nepoměr mezi poskytnutým plněním a sjednaným protiplněním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 13. Již jen s ohledem na zjištěný hrubý nepoměr vzájemných protiplnění, je vyloučeno, že se při uzavírání smlouvy o úvěru jednalo o projev běžného jednání při uzavírání (běžných) úvěrových smluv mezi uvážlivě jednajícími osobami. Jinak řečeno nejednala-li by žalovaná v slabosti (přinejmenším v tísni), smlouvu by neuzavřela. S ohledem na okolnosti projednávané věci lze tento její stav předpokládat (jedná se o faktickou presumpci). Současně soud nepochybuje, že jednání původní právní předchůdkyně žalobkyně bylo úmyslné, neboť sama smlouvu připravila. Její jednání odporovalo pravidlům slušnosti a poctivosti, a bylo tak v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 občanského zákoníku). 14. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 35 000 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že by uhradila více než 23 300 Kč. Jelikož žalovaná obdržela peněžní prostředky na základě neplatného právního úkonu, je povinna vydat, oč se obohatila (§ 451 občanského zákoníku). Žalovaná tedy dluží částku 11 700 Kč (35 000 Kč - 23 300 Kč). 15. Jelikož žalovaná nezaplatila dluh včas, má žalobkyně též právo na úhradu úroků z prodlení (§ 563 a § 517 odst. 2 občanského zákoníku a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). V projednávané věci nastalo prodlení [datum] (viz výzva z [datum], která byla odeslána [datum] (viz podací arch); viz též § 45 odst. 1 občanského zákoníku a přiměřeně srov. též § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Výše úroku z prodlení by tedy činila 15 %, soud však žalobkyni přiznal úrok z prodlení jen ve výši 7,75 %, neboť této výše se domáhala a soud nemůže žalobní návrh překročit (viz § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.)). 16. Závěrem soud dodává, že provedl i další žalobkyní označené důkazy (viz protokol z jednání z [datum]), neučinil z nich však žádná skutková zjištění. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady jí však nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. 18. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).