25 C 121/2023-58 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 543 977,99 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) Smlouvu o úvěru k účtu [číslo] [bankovní účet]. Součástí citované smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník právního předchůdce žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu úvěru pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané ve smlouvě. Přestože byl žalovaný opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky z citované smlouvy neplnil řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto požadoval okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Dluh žalovaného byl žalobkyní zesplatněn ke dni [datum]. Žalovaný dosud žalobkyni neuhradil zůstatek úvěru ve výši 532 412,99 Kč a dále v žalobě specifikované příslušenství. 2. Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval, vyjádřil snahu dluh vůči žalobkyni dle svých reálných možností postupně uhradit. 3. Po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: 4. Ze Smlouvy o úvěru ve spojení s Všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně a Sazebníkem (Ceníkem) žalobkyně soud zjistil, že účastníci tohoto řízení uzavřeli dne [datum] citovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 600 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 8,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr měsíčními splátkami ve výši 7 649 Kč. Účelem sjednání úvěru byla konsolidace úvěrů nebo půjček žalovaného. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně prohlásil dluh žalovaného okamžitě splatným ke dni [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] adresované žalovanému ve spojení s dokladem o odeslání soud zjistil, že předžalobní upomínka k úhradě dlužné částky byla předána k poštovní přepravě dne [datum]. Žalobkyně výpisem z úvěrového účtu žalovaného doložila neuhrazený zůstatek jistiny úvěru ve výši 532 412,99 Kč ke dni [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla ke dni [datum] postoupena na nynější žalobkyni. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná Smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). 12. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného nahlížením do veřejných rejstříků, což i doložila. Dále právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel zejména z prohlášení žalovaného, ověřil si jen jeho příjmy ze smlouvy o úvěru z října 2019 a daňového přiznání. Z uvedeného vyplývají roční příjmy žalovaného ve výši 162 000 Kč/rok 2018, tj. průměrně 13 500 (hrubého) měsíčně. Žalovaný uvedl v žádosti příjem ve výši 16 875 Kč. Ke svým výdajům žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč a ostatní výdaje ohodnotil částkou 0 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pak dle doplnění k žalobě vycházel z výdajů žalovaného celkem ve výši 7 713 Kč, zatímco žalovaný sám tvrdí nižší částku. Nadto původní věřitel sám výdaje žalovaného nikterak neověřuje ani žalobkyně netvrdí, že by její právní předchůdce ověřil reálné výdaje. Tyto si pouze dopočítává dle vlastních ekonomických modelů. Navíc ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace dalších 3 specifikovaných dluhů žalovaného, 2 z nich vůči žalobkyni. Přesto žalovaný v žádosti o úvěr uvedl splátky ve výši 0 Kč. Původní věřitel automaticky započítal náklady ve výši 7 713 Kč 13. Z těchto podkladů nemohl věřitel (právní předchůdce žalobkyně) dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně. 14. Právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistil a (zejména) ověřil skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnal s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Postoupení pohledávky za žalovaným na nynější žalobkyni soud hodnotí jako platné dle § 1879 a násl. o.z. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinen tuto částku vrátit v dosud nevrácené výši 532 412,99 Kč dle § 2991 a § 2993 o.z. jako bezdůvodné obohacení. 15. Bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil shora uvedenou částkou. V částce 532 412,99 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky nelze úspěšně uplatnit. Soud proto žalobu ve zbývající části, a to ohledně zbývají jistiny žalované pohledávky ve výši 11 565 Kč, ohledně zákonného úroku z prodlení nad rámec výše úroku přiznaného a ohledně sjednaného úro