25 C 2/2023-25 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne [datum] s původním věřitelem (společností [právnická osoba] [IČO]) Smlouvu o úvěru [číslo]. Původní věřitel uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] coby postupitelem smlouvu o postoupení předmětné pohledávky, o čemž byla žalovaná strana vyrozuměna oznámením o postoupení. Následně dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a nynější žalobkyní, na základě které byla opět postoupena předmětná pohledávka. Shora citovanou smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu určitou a to ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenstvím, a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Dle žalobního tvrzení původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr žalované poskytl dne [datum], což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná strana na svůj závazek nesplnila na dlužnou pohledávku ničeho. Žalobkyně se po žalované domáhá úhrady jistiny dlužné částky ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z dlužné jistiny od data splatnosti, tj. od [datum] do zaplacení a dále dle článku II., odst. 1 smlouvy o úvěru se smluvním úrokem z jistiny dlužné částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Ostatní příslušenství dluhu žalobkyně po žalované nepožadovala. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Ze žádosti o úvěr adresované právnímu předchůdci žalobkyně (společnosti [právnická osoba]) soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne [datum] se žalovanou shora citovanou smlouvu. Žalovaná podpisem této smlouvy potvrdila, že v den podpisu smlouvy převzala od původního věřitele v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, tj. 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím ve 14 splátkách, kdy první splátka bude splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka je splatná ke dni [datum]. Dále se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v celkové výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 378 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti částku 2 700 Kč. Výše měsíční splátky činila 1 948 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná Smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec a číslo]). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/2018). 12. Žalobkyně v žalobě uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany s tím, že z uvedených informací původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalované při zohlednění životního minima žalované (a společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovanou stranu lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o žalované strany úvěr splácet. K výzvě soudu a k žalobkyně podáním doručeným k soudu dne [datum] doplnila, že disponuje pouze mzdovým výměrem žalované. Dodala, že k uzavření smlouvy došlo v [anonymizováno] dne [datum] tím, že smlouva byla uzavřena v písemné formě. 13. Soud z karty zákazníka zjistil, že žalovaná je svobodná, má 2 vyživované děti do 26 let, bydlí v nájemním bytě. Její měsíční příjem v době sjednání sporné smlouvy o úvěru činil 10 000 Kč. Dále žalovaná pobírala sociální dávky ve výši 7 860 Kč. Mezi své výdaje uvedla pouze výdaj na bydlení a energie ve výši 8 000 Kč, z čehož původní věřitel učinil závěr o tom, že její použitelný příjem činí 9 860 Kč a žalovaná je úvěruschopná. Tento závěr opírá žalobkyně i o důkazy, které žalovaná původnímu věřiteli doložila – pracovní smlouvu včetně dodatku, ze které vyplývá, že žalovaná je zaměstnána na dobu určitou do [datum], tedy po necelou část trvání úvěru (poslední splátka byla sjednána na [datum]) a mzda byla dohodnuta ve výši 16 500 Kč. Současně žalovaná doložila výpisy z účtů za období červen 2017 až září 2017, které sice potvrzují jí uváděné příjmy, avšak současně z nich vyplývají mnohonásobně vyšší výdaje, než jsou žalovanou uváděny (výdaje se každý měsíc prakticky rovnají příjmu). Z těchto podkladů, tak nemohl původní věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně. 14. Soud shrnuje, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [číslo] 2017 v hotovosti čá