25 C 249/2023-42 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 429,24 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), jako věřitelem a žalovaným, jako klientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 14 389 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 42,46 % ve 14 pravidelných splátkách po 1 321 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Ze Smlouvy o klasickém úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek žalobkyně ve spojení s akceptačním dopisem vzal sod za prokázané, že účastníci tohoto řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru o obsahu dle tvrzení žalobkyně výše. Z dokladu o finančním čerpání soud zjistil, že k vyplacení úvěru – poukázání částky 14 389 Kč na účet žalovaného označený ve smlouvě, ze strany žalobkyně došlo ke dni [datum]. Poskytnutou částku žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni dosud nevrátil. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná Smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. 12. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalované nahlížením do veřejných rejstříků, což nikterak neosvědčuje. Žalobkyně netvrdí, ani nedokládá, že by se (resp. její právní předchůdce) zabývala konkrétními příjmy a výdaji žalované. Uvádí pouze obecné tvrzení, že,,vycházela z jeho tvrzeného příjmu a jeho výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ.“ Je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně vyšel pouze z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, kde uvedl, že je starobní důchodce, má příjem 25 000 Kč a náklady na domácnost 8 000 Kč. Žádné údaje (příjmy ani výdaje) žalobkyně nikterak neověřoval). Dle závěru soudu tak úvěruschopnost žalované nebyla prověřena řádně. 13. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru ze dne [datum] absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 14 389 Kč) dle § 2991 a § 2993 o.z. jako bezdůvodné obohacení. 14. Bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil shora uvedenou částkou. V částce 14 389 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci poplatek, smluvní úrok, smluvní pokuta) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. za užití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nároky z titulu bezdůvodného obohacení lze řadit mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným, jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009. K plnění dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou. Žalobkyně touto výzvou doložila, že tato výzva byla odeslána žalované dne [datum]. Ve smyslu ustanovení § 573 o.z. byla výzva žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. V obsahu této výzvy nebyla splatnost stanovena. Vzniklý dluh se tedy stal splatným nejpozději následujícího dne. Žalobkyni lze přiznat z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po učinění výzvy, tj. od [datum]. Žalovaný je se splněním svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni od uvedeného data s úhradou částky 14 389 Kč v prodlení. Soud proto vedle jistiny žalobkyni přiznal v souladu s ustanovením § 1970 o.z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a to ve výši žalobkyní požadované v podané žalobě, když výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 15. Ve zbývající části žalované jistiny a zákonného úroku z prodlení a ohledně poplatku, smluvní pokuty a smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení převážně procesně úspěšná. Náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením tvoří. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Řízení byl