25 C 266/2023-22 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 910 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy byly dne [datum] žalovanému poskytnuty na účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně dosud na poskytnutou zápůjčku ničeho nevrátil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázáné, že účastníci tohoto řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Z výpisu z účtu žalobkyně vzal soud za prokázané, že k vyplacení úvěru – poukázání částky 10 000 Kč na účet žalovaného označený ve smlouvě, ze strany žalobkyně došlo ke dni [datum]. Na poskytnutou částku zápůjčky žalovaný žalobkyni dosud ničeho nevrátil. 5. Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná Smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). 12. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředestírá žádná tvrzení ani důkazy. 13. Vzhledem k absenci relevantních podkladů nemohl věřitel (žalobkyně) dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) zápůjčku splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně. 14. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nezjistila ani neověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o zápůjčce, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 10 000 Kč) dle § 2991 a § 2993 o.z. jako bezdůvodné obohacení. 15. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil shora uvedenou částkou. V částce 10 000 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci poplatky a smluvní úrok) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. za užití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nároky z titulu bezdůvodného obohacení lze řadit mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným, jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009. K plnění dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. Ve smyslu ustanovení § 573 o.z. byla výzva žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Dle obsahu této výzvy měl žalovaný dlužnou částku zaplatit do 3 dnů, tj. od doručení do [datum]. Vzniklý dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené lhůty. Žalobkyni lze přiznat z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od [datum]. Žalovaný je se splněním svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni od uvedeného data s úhradou částky 10 000 Kč v prodlení. Soud proto vedle jistiny žalobkyni přiznal v souladu s ustanovením § 1970 o.z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky od posledně uvedeného data do zaplacení, a to ve výši žalobkyní požadované v podané žalobě, když výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 16. Ve zbývající části žalované jistiny, zákonného úroku z prodlení a ohledně poplatku a smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 17. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla v tomto řízení procesní úspěch v rozsahu 60 %, naproti tomu žalovaný v rozsahu 40 %. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu ve výši rozdílu úspěchů obou stran, tj. 20 % účelně vynaložených nákladů, tedy v částce 400 Kč. 18. Účelně vynaložené náklady související s tímto řízením tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané týž žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s