27 C 193/2023-32 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 10 930 Kč s příslušenstvím, představující dlužnou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, nesplacené poplatky ve výši 330 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 300 Kč. Žalobce dále uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit, neboť zkoumal, zda žalovaná má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto řádně hradí, a to prostřednictvím lustrace v registru NRKI, BRKI, SOLUS, v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením předmětné smlouvy posoudil také výdaje a příjmy žalované. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil na 27. 7. 2023 jednání, k němuž se účastníci řízení nedostavili. Žalobce se z jednání omluvil a požádal o projednání věci v jeho nepřítomnosti. Soud věc v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: 5. Žalovaná uzavřela se žalobcem dne 27. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od jejich poskytnutí (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, dokladu o vyplacení úvěru a sazebníku poplatků). Žalovaná svůj závazek nesplnila a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem žalobci nezaplatila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 13. 2. 2023 a dokladu o odeslání). 6. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. [spisová značka]. 9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. 12. Žalobce byl přípisem soudu ze dne 1. 6. 2023 vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, jakým konkrétním způsobem žalobce při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval, žalobce byl vyzván k doložení listin k čistému příjmu žalované, z nichž žalobce při ověřování příjmů žalované vycházel, včetně dalších listin doložených žalobci žalovanou za účelem posouzení schopnosti žalované úvěr ve lhůtě 30 dnů splatit. 13. Žalobce na přípis soudu uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet, když provedl tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měla žalovaná kladný výsledek pro poskytnutí úvěru. Žalobce dále provedl lustraci žalované v registrech SOLUS, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem žalované-„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, a v registru NRKI byl proveden dotaz s výsledkem klient v NRKI„ nalezen-pozitivní hodnocení“, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem„ nenalezen“. Žalobce dále provedl lustraci žalované také v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. K prokázání tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru doložil žalobce listinu nazvanou„ Úvěrová zpráva“ a„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ (dále také jen jako„ Potvrzení“) vztahující se k předmětnému úvěru. Z Potvrzení vyplývá, jakým způsobem žalobce vypočetl limit nejvyšší měsíční splátky žalované. Žalobce při výpočtu této splátky vycházel z příjmu žalované uvedené v žádosti o úvěr, a to z příjmu 40 000 Kč, dále žalobce určil životní minimum dospělých členů domácnosti na částku 4 250 Kč, dále žalobce vyšel z výše splátky jiným společnostem ve výši 2 784 Kč a splátky schváleného úvěru ve výši 10 330 Kč. Dle výpočtu žalobce zbývala žalované částka 22 636 Kč měsíčně. V případě výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky domácnosti žalobce dále přihlédl k tvrzenému příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč, minimálním výdajům na bydlení ve výši 13 510 Kč, životnímu minimu členů domácnosti ve výši 8 090 Kč a dále žalobce vyšel z výše splátky schváleného úvěru ve výši 10 330 Kč a vypočítal tak, že domácnosti po odečtu příslušných částek zbyde částka 35 286 Kč měsíčně. Z Úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná splácela další 4 úvěry se zbývající dlužnou částkou ve výši 263 959 Kč, a to s celkovou měsíční splátkou ve výši 5 040 Kč. Žalobce dále uvedl, že statistický model považuje za mnohem spolehlivější způsob posouzení úvěruschopnosti žalované, než je posouzení na základě vyžádaných dokladů. Odbornou péči je tak dle názoru žalobce třeba spatřovat ve výpočtu kreditního skóre žalované, když tento způsob posouzení žalované splácet poskytnutý úvěr je dle žalobce prokazatelně statisticky nejspolehlivější ukazatelem, dle kterého lze schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr predikovat. 14. Žalobce tak soudu předložil jediné dva důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to„ Úvěrovou zprávu“ a„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“. Žalobce nedoložil žádné listiny, které by prokazovaly pravdivost údajů o výši příjmů a výdajů, které jsou na předmětném Potvrzení zachyceny. 15. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá údaje, které dlužník poskytovateli úvěru uvedl, ověřit. Žalobce jakožto poskytovatel úvěru tedy nemůže vycházet pouze z ničím nedoložených„ tvrzení“ spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném případě má soud za to, že se žalobce pouze spokojil s tvrzeními žalované zaznamenanými do Potvrzení o provedení ověření bonity klienta a ze statistického modelu, aniž by tato tvrzení s odbornou péčí ověřil. Z Potvrzení pouze vyplývá, že žalovaná žalobci uvedla svůj měsíční příjem ve výši 40 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně. Dále z tohoto výpisu vyplývá, že žalobce při výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky vycházel ze statických údajů co se týče životního minima dospělých členů domácnosti z částky 8 090 Kč a minimálních výdajů na bydlení ve výši 13 510 Kč, když disponibilní příjem domácn