27 C 44/2023-35 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 15 330 Kč představující dlužnou jistinu úvěru ve výši 14 000 Kč, nesplacené poplatky ve výši 610 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 420 Kč. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, neboť zkoumal, zda žalovaný má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto řádně hradí, a to prostřednictvím lustrace v registru NRKI, BRKI, [příjmení] v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením předmětné smlouvy posoudil také výdaje a příjmy žalovaného. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil na [datum] jednání, k němuž se účastníci řízení nedostavili. Žalobce se z jednání omluvil a požádal o projednání věci v jeho nepřítomnosti. Soud věc v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel se žalobcem dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 462 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, dokladu o vyplacení úvěru a sazebníku poplatků). Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem žalobci nezaplatil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dokladu o odeslání). 5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. 8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. 11. Žalobce byl přípisem soudu ze dne [datum] vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, jakým konkrétním způsobem žalobce při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval, žalobce byl vyzván k doložení listin k čistému příjmu žalovaného, z nichž žalobce při ověřování příjmů žalovaného vycházel, včetně dalších listin doložených žalobci žalovaným za účelem posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 12. Žalobce na přípis soudu uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedl tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měl žalovaný kladný výsledek pro poskytnutí úvěru. Žalobce dále provedl lustraci žalovaného v registrech [příjmení], [příjmení] a ISIR, přičemž dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem žalovaného-„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, a v registru NRKI byl proveden dotaz s výsledkem klient v NRKI„ nalezen-pozitivní hodnocení“, dotazy do registru [příjmení] a ISIR byly provedeny s výsledkem„ nenalezen“. K prokázání tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením smlouvy o úvěru doložil žalobce listinu nazvanou„ Úvěrová zpráva“ a„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ (dále také jen jako„ Potvrzení“) vztahující se k předmětnému úvěru. Z Potvrzení vyplývá, jakým způsobem žalobce vypočetl limit nejvyšší měsíční splátky žalovaného, když žalobce při výpočtu této splátky vycházel z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč uvedeného v žádosti o úvěr, dále žalobce určil životní minimum dospělých členů domácnosti na 3 910 Kč, dále žalobce vyšel ze zjištěné výše splátky jiným společnostem ve výši 10 799 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 14 610 Kč. Dle výpočtu žalobce zbývala žalovanému částka 681 Kč měsíčně. V případě výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky domácnosti žalobce dále přihlédl k tvrzenému příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, minimálním tvrzeným výdajům na bydlení ve výši 9 010 Kč, životnímu minimu členů domácnosti ve výši 7 440 Kč, a vypočítal že domácnosti po odečtu příslušných částek zbyde částka 8 141 Kč měsíčně. Z Úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy již splácel dva úvěry, a to osobní úvěr ve výši 100 000 Kč, kdy měsíční splátka tohoto úvěru činila 1 907 Kč měsíčně, a dále spotřební úvěr, a to ve výši 696 940 Kč, kdy měsíční splátka tohoto úvěru činila 7 791 Kč měsíčně. Žalobce dále uvedl, že statistický model považuje za mnohem spolehlivější způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného, než je posouzení na základě vyžádaných dokladů. Odbornou péči je tak dle názoru žalobce třeba spatřovat ve výpočtu kreditního skóre žalovaného, když tento způsob posouzení žalovaného splácet poskytnutý úvěr je dle žalobce prokazatelně statisticky nejspolehlivější ukazatelem, dle kterého lze schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr predikovat. 13. Žalobce tak soudu předložil jediné dva důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to„ Úvěrovou zprávu“ a„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“. Žalobce nedoložil žádné listiny, které by prokazovaly pravdivost údajů o výši příjmů a výdajů, které jsou na předmětném Potvrzení zachyceny. 14. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá údaje, které dlužník poskytovateli úvěru uvedl, ověřit. Žalobce jakožto poskytovatel úvěru tedy nemůže vycházet pouze z ničím nedoložených„ tvrzení“ spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném případě má soud za to, že se žalobce pouze spokojil s tvrzeními žalovaného zaznamenanými do Potvrzení o provedení ověření bonity klienta a ze statistického modelu, aniž by tato tvrzení s odbornou péčí ověřil. Z Potvrzení pouze vyplývá, že žalovaný žalobci uvedl svůj měsíční příjem ve výši 30 000 Kč a příjem jeho partnera ve výši 20 000 Kč měsíčně. Dále z tohoto výpisu vyplývá, že žalobce z výpisu z NRKI zjistil, že žalovaný splácí celkem částku 10 799 Kč na splátkách dalších úvěrů jiným společnostem, a že žalobce při výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky vycházel ze statických údajů co se týče životního minima dospělých členů domácnosti, a to z