14 C 111/2023-127 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne , datum, se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 380 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od , datum, do zaplacení a povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Podanou žalobu žalobce odůvodnil tím, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu žalované vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce zahájil u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne , datum, spor o zaplacení částky 499 103 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . V uvedené věci rozhodoval soud 1. stupně pětkrát, rozsudek Okresního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , mezitímní rozsudek ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , a rozsudek ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , byl odvolacím soudem zrušen pro absenci náležitostí rozsudku a nepřezkoumatelnost, následným rozhodnutím odvolacího soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , byla věc okresnímu soudu vrácena s tím, že bude projednána a rozhodnuta jiným senátem, resp. samosoudcem. Soud 1. stupně vydal dne , datum, rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým žalobu žalobce zamítl. K odvolání žalobce byl tento rozsudek změněn odvolacím soudem, a to rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kterým odvolací soud žalobě vyhověl. K dovolání žalovaného byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Krajský soud v , právnická osoba, vydal dne , datum, rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým byl rozsudek soudu 1. stupně ve výroku II. – V. zrušen a vrácen Okresnímu soudu v , právnická osoba, . V pokračujícím řízení byla věc přidělena již třetímu zákonnému soudci. Při jednání nařízeném na den , datum, se účastníci dohodli na uzavření soudního smíru, usnesení o schválení smíru ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , nabylo právní moci dne , datum, . Nesprávný úřední postup žalované spatřuje žalobce především v objektivně nepřiměřené délce soudního řízení, dále ve vydání výše označených, později zrušovaných, rozsudků, jež byly odvolacím soudem shledány nepřezkoumatelnými. Žalobce je názoru, že řízení bylo zatíženo průtahy od jeho zahájení do pravomocného ukončení sporu smírem ze dne , datum, . Žalobce se při jednání konaném dne , datum, prakticky ocitl v pozici, kdy bylo celé řízení nutné znovu zahájit, poučit účastníky, opakovat provedené důkazy a aplikovat právní normy v souladu s názorem soudu odvolacího, resp. dovolacího, to vše po uplynutí 11 let trvání sporu. Tato skutečnost se stala rozhodnou pro vůli žalobce uzavřít ve věci objektivně nevyhnutelný smír za podmínek, které se staly nevýhodnými vzhledem k již vynaloženým nákladům řízení. Žalobce je rovněž názoru, že jednou z příčin průtahů v předmětném soudním řízení byla skutečnost připuštění obecného zmocněnce do řízení na žalované straně okresním soudem. Žalobce proti tomuto od počátku brojil, na jeho námitky však nebyl brán zřetel. Obecný zmocněnec podával soudu obsáhlá podání a opakovaně činil důkazní návrhy, jimiž se soud zabýval, žalobce musel těmto návrhům procesně čelit a účastnit se po řadu let nadbytečných soudních jednání. Uvedená skutečnost žalobce podstatnou měrou nákladově zatížila, a to bez jakékoliv kompenzace či ohledů ze strany rozhodujících soudů. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyplývá, že prvoinstanční soud v předchozím řízení postupoval nekoncepčně, porušoval zásady koncentrace řízení a nechal provést nadbytečný a nesprávný znalecký posudek. Znalecký posudek znaleckého ústavu , právnická osoba, , který byl vypracován mimo zapsané oprávnění tohoto ústavu, byl další příčinou nesprávného postupu soudu. Proti tomuto taktéž žalobce brojil, a to stížností podanou k Ministerstvu spravedlnosti v řízení vedeném pod č. j. , Anonymizováno, . Ministerstvo po projednání věci neshledalo žádné pochybení znaleckého ústavu. Žalobce se objektivně maximálně snažil předejít vzniku průtahů v soudním sporu. V průběhu řízení, jeho celkové délce a v popsaném jednání spatřuje žalobce v rámci odkazovaného řízení důvody pro mimořádné zvýšení zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu průtahy v řízení před Okresním soudem v , právnická osoba, vedeným pod sp. zn. , spisová značka, ve smyslu ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OŠZVVM“). Dne , datum, podal žalobce žádost o náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízení u žalované. Požadoval úhradu částky ve výši 500 000 Kč z titulu náhrady nemateriální újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného před soudy všech instancí a dále náhradu škody ve výši 346 973,50 Kč spočívající ve vynaložených nákladech řízení. K žádosti žalobce vydala žalovaná dne , datum, stanovisko, na jehož základě žalobci přiznala částku ve výši 120 000 Kč, kterou současně s vydáním stanoviska uhradila žalobci. Žalobce má za to, že se žalovaná jen velice obecně vypořádala s podrobným a dokazovaným tvrzením žalobce o existenci důvodů pro přiznání vyššího odškodnění, než které je přiznáváno na základě sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, neboť procentuální navyšování či snižování přiznané částky o 10-20 % nemá k výši odškodnění prakticky žádnou finanční relevanci ani opodstatněný ekonomický základ. Za nesprávný a nepřezkoumatelný považuje žalobce také závěr žalované o tom, že byl význam řízení shledán pro žadatele jako běžný. Nepřihlédnutí k dalším tvrzeným důvodům, jako je věk žalobce, vynaložená náhrada nákladů řízení, zhoršení psychického stavu žalobce a řádné neprojednání věci samé soudem za dobu 11 let trvání sporu. Žalobce vnímá průběh řízení od zahájení sporu do roku 2021 jako řízení zmařené a neúčelné z příčiny na straně postupu soudu. Žalobce za takové řízení vynaložil tvrzenou částku minimálně ve výši 346 973,50 Kč a po celou uvedenou dobu nesl obavu o osud sporu i jeho náklady. Vedený spor měl pro žalobce mimořádný význam, neboť se v něm řešila finanční kompenzace investice do jím vybudovaného bytu v centru krajského města, v němž žalobce po dobu 10 let bydlel, a po dobu delší, než je tato, se minimálně z podstatné části důvodně domáhal kompenzace za vynaložené prostředky na výstavbu bytu. Předmětem sporu byla fakticky majetková hodnota v ceně bytu v centru , právnická osoba, , který žalobce svou prací vybudoval. Nad žalobcem po celou dobu trvání sporu visela otázka náhrady nákladů sporu ve významné výši, neboť hodnotově se jednalo již v roce 2019 o spor v součtu peněžité částky přes 1 mil. Kč s náklady a úroky z prodlení. V psychické sféře žalobce se nepochybně odráželo také riziko ztráty sporu. Vyústěním sporu do nutnosti jeho opakovaní v roce 2022 vedlo žalobce k uzavření pragmatického smíru, čímž utrpěl značnou finanční , Anonymizováno, , Anonymizováno, újmu. Žalobce nesl , podezřelý výraz, Žalobce vynaložil náklady řízení ve výši 346 973,50 Kč včetně DPH s odkazem na rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Náklady řízení byly odvolacím soudem přiznané v poloviční vyhláškové sazbě a vzhledem k závěrům soudu o nesprávné činnosti okresního soudu byly žalobcem vynaloženy marně za období nesprávné činnosti okresního soudu trvající od zahájení řízení do , datum, . Žalobce uvedenou částku vnímá nejen jako škodu vzniklou na jeho straně, avšak také jako příčinu vzniku majetkové újmy na jeho straně. Dle názoru žalobce by měl soud k vynaložení nákladů přihlížet jako k důvodu pro zvýšení výše peněžitého zadostiučinění, neboť v , Anonymizováno, . Žalobce má rovněž za to, že ve vztahu k otázce předvídatelnosti vynaložených nákladů řízení v době před zahájením sporu je objektivní důvod , Anonymizováno, na straně účastníků v případě, že spor trvá 11 let a je v něm nutno vykonat zhruba 50 úkonů právní služby, jak se tomu stalo v odškodňované věci. Žádný z účastníků nevstupuje do sporu s předpokladem takové délky trvání sporu a počtu úkonů právní služby. Žalobce dále uvedl, že žalobou uplatněný nárok by měl být posouzen nezávisle na sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, když v České republice podle této metodiky platí, že je částka odškodnění zhruba 66 % oproti tomu, co by průměrně přiznal ESLP, avšak podle judikatury platné v roce 2006. Také žalovaná ve svém stanovisku vychází z této metodiky a cituje judikaturu ESLP starou bezmála 20 let. Je neoddiskutovatelné, že výše náhrady se v ČR od roku 2006 prakticky nezměnila, ačkoliv se výrazně změnily všechny měřitelné ekonomické ukazatele, od nichž vypočtená výše náhrady odvisí. Dle názoru žalobce by se přiměřená výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu měla odvíjet od finanční výše přiměřené v době odškodnění, resp. ke dni vydání soudního rozhodnutí ve věci, měla by mít reálný ekonomický základ a být posuzována individuálně ke vš