30 C 244/2024-253 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně podala k tomuto soudu žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, konkrétně proti rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 14. května 2024 (dále jen „, Anonymizováno, ), kterým byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí , datum, . Napadeným , Anonymizováno, byl zamítnut návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované k úhradě částky ve výši 37 121 953,57 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonnými úroky z prodlení z jednotlivých měsíčních částek za období od května 2021 do ledna 2022, a dále k náhradě nákladů správního řízení. Žalobkyně se tedy v tomto řízení domáhá zrušení Rozhodnutí , Anonymizováno, , a tím i zrušení potvrzeného , Anonymizováno, , neboť má za to, že jimi byla nezákonně zamítnuta její oprávněná pohledávka vůči žalované. Žalobkyně je právnickou osobou založenou podle práva České republiky, jejímž výhradním předmětem podnikání je výroba a prodej elektrické energie z obnovitelných zdrojů, konkrétně z fotovoltaické elektrárny , adresa, o instalovaném výkonu 3,640 MWp, která byla uvedena do provozu dne 13. prosince 2010 a je připojena k distribuční soustavě na základě smlouvy o připojení. Žalobkyně tvrdí, že veškerá její podnikatelská činnost spočívá výlučně v provozu této elektrárny, a tudíž příjmy z prodeje elektřiny představují její jediný zdroj financování. Podle žalobkyně byla dodaná elektrická energie žalované řádně a v souladu se smlouvou o výkupu elektřiny, přičemž žalovaná jako držitelka licence na obchod s elektřinou a zároveň jako povinně vykupující subjekt ve smyslu § 2 písm. t) ve spojení s § 10 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (dále jen „Zákon o POZE“), byla povinna za tuto elektřinu zaplatit výkupní cenu stanovenou právními předpisy a smluvními ujednáními. Žalobkyně má za to, že napadená rozhodnutí nesprávně posoudila její nárok na výplatu podpory, čímž došlo k zásahu do jejích veřejných subjektivních práv. Žalobkyně dále uvádí, že rozhodnutí správního orgánu mají pro ni zásadní ekonomické důsledky, neboť v důsledku jejich vydání jí nevznikl očekávaný příjem, který byl nezbytný pro zajištění její provozní stability. Tato rozhodnutí podle ní rovněž ohrožují její důvěryhodnost vůči obchodním partnerům, bankám a dalším věřitelům, a mohou být vnímána jako precedenční i pro další obdobné nároky žalobkyně vůči žalované. Z těchto důvodů považuje žalobkyně napadená rozhodnutí za nezákonná a navrhuje jejich zrušení.2. Žalobkyně, jakožto vlastnice a provozovatelka fotovoltaické elektrárny , adresa, o celkovém instalovaném výkonu 3,640 MWp, uzavřela dne 31. prosince 2012 se žalovanou smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen, a to s převzetím závazku dodávat elektřinu do elektrizační soustavy v režimu samofakturace (dále jen „Smlouva o dodávce elektřiny“).Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala k povinnému výkupu elektřiny vyrobené ve , adresa, v souladu se zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (Zákon o POZE), přičemž výkupní cena měla být určována podle cenových rozhodnutí , Anonymizováno, ). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a v rozhodném období, za které žalobkyně uplatňuje svůj nárok, byla platná a účinná. Současně byly splněny veškeré podmínky pro vznik nároku na výkupní cenu, zejména existence platné licence pro výrobu elektřiny ze slunečního záření a uvedení zařízení do provozu ke dni 13. prosince 2010. Do ledna 2021 žalovaná pravidelně a řádně hradila žalobkyni výkupní cenu za dodanou elektřinu v souladu s aktuálními cenovými rozhodnutími , Anonymizováno, Od ledna 2021 však žalovaná přestala žalobkyni hradit celé fakturované částky za dodávky elektřiny, a to navzdory tomu, že žalobkyně nadále vystavovala pravidelné měsíční faktury v souladu se smlouvou. Nároky žalobkyně za období leden až březen 2021 byly předmětem samostatného řízení.3. V tomto řízení se žalobkyně domáhá úhrady výkupních cen za období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021. Za toto období žalobkyně vystavila žalované celkem devět faktur.4. Za měsíc duben 2021 byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 6 278 692,18 Kč, z níž žalovaná uhradila pouze 533 885,91 Kč, přičemž byla započtena srážková daň ve výši 627 870,00 Kč, a zůstalo tak neuhrazeno 5 116 936,27 Kč.5. Za květen 2021 byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 6 248 291,21 Kč, uhrazeno bylo 507 856,80 Kč, srážková daň činila 624 829,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 5 115 605,41 Kč.6. Za červen 2021 žalobkyně vystavila fakturu č. , hodnota, na částku 8 505 095,11 Kč, z níž žalovaná uhradila 936 515,88 Kč, srážková daň činila 850 510,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 6 718 069,23 Kč.7. Za červenec 2021 byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 7 774 521,93 Kč, uhrazeno bylo 1 036 875,50 Kč, srážková daň činila 777 453,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 5 960 193,43 Kč.8. Za srpen 2021 byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 6 238 293,43 Kč, uhrazeno bylo 797 346,66 Kč, srážková daň činila 623 829,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 4 817 117,77 Kč.9. Za září 2021 byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 5 929 522,31 Kč, uhrazeno bylo 1 134 516,84 Kč, srážková daň činila 592 953,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 4 202 052,47 Kč.10. Za říjen 2021 byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 5 292 098,89 Kč, uhrazeno bylo 1 122 781,25 Kč, srážková daň činila 529 210,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 3 640 107,64 Kč.11. Za listopad 2021 byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 1 656 460,39 Kč, uhrazeno bylo 474 507,91 Kč, srážková daň činila 165 646,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 1 016 306,48 Kč.12. Za prosinec 2021 byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 1 303 856,37 Kč, uhrazeno bylo 637 905,50 Kč, srážková daň činila 130 386,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 535 564,87 Kč.13. Celkově tedy žalobkyně za uvedené období fakturovala žalované částku 49 226 831,82 Kč, z níž bylo uhrazeno pouze 7 182 192,25 Kč, srážková daň činila 4 922 686,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 37 121 953,57 Kč, kterou žalobkyně v tomto řízení uplatňuje jako svůj nárok, spolu se zákonnými úroky z prodlení.14. Žalobkyně brojí proti napadeným rozhodnutím , Anonymizováno, , která byla vydána v návaznosti na její návrh na úhradu výkupních cen za dodanou elektřinu z , Anonymizováno, , adresa, , přičemž obě rozhodnutí podle ní trpí zásadními vadami. , Anonymizováno, se v odůvodnění svého rozhodnutí plně ztotožnila s postupem a závěry , Anonymizováno, když uvedla, že správní orgán postupoval v souladu se správním řádem a dostatečně zjistil skutkový stav. Žalobkyně však namítá, že napadená rozhodnutí jsou založena výlučně na odůvodnění dvou trestních rozsudků – Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně – aniž by správní orgány provedly vlastní dokazování. Podle žalobkyně je , Anonymizováno, vázán trestními rozsudky pouze v rozsahu výroku o vině a trestu, nikoli v otázkách skutkových zjištění týkajících se technických a administrativních aspektů licenčního řízení. Žalobkyně tvrdí, že pokud by , Anonymizováno, samostatně posoudil jednotlivé listiny, které byly předmětem hodnocení v trestním řízení, mohl dospět k odlišnému závěru. Napadená rozhodnutí jsou podle ní postavena na závěru, že do licenčního řízení byly předloženy tři klíčové listiny – předávací protokol ze dne 30. 10. 2010, revizní zpráva zpracovaná , jméno FO, a kolaudační souhlas ze dne 5. 11. 2010 – které měly obsahovat nepravdivé údaje. Žalobkyně však uvádí, že předávací protokol neměl v licenčním řízení žádný význam, revizní zpráva byla vypracována kvalifikovaným technikem a odpovídala tehdejším právním předpisům, a kolaudační souhlas byl vydán po řádné kontrolní prohlídce stavebního úřadu. Za této situace žalobkyně trvá na tom, že v rozhodném období disponovala platnou licencí a platnou smlouvou o dodávce elektřiny, a proto jí svědčí nárok na úhradu výkupních cen za období od 1. 4. 2021 do 31. 12. 2021, přičemž napadená rozhodnutí, která tento nárok zamítla, považuje za věcně i právně nesprávná a navrhuje jejich zrušení soudem.15. Žalobkyně dále namítá, že napadená rozhodnutí , Anonymizováno, přisuzují předávacímu protokolu ze dne 30. října 2010 zcela nepřiměřený význam, a to v rozporu s platnou právní úpravou i skutkovým stavem. Podle žalobkyně nebylo prokázáno, že by tento protokol hrál jakoukoli roli v licenčním řízení, neboť přechod vlastnického práva k , adresa, byl dostatečně osvědčen smlouvou o dílo, která v čl. VIII bodu 8.1 výslovně stanoví, že vlastnictví k dílu přechází na objednatelku postupně podle průběhu prací zabudováním materiálu, panelů a zařízení do díla. Předávací protokol tedy nemohl být rozhodujícím dokladem pro prokázání vlastnického práva, jak tvrdí správní orgány. Energetický zákon ve znění účinném v době licenčního řízení vyžadoval doložení vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení, přičemž prováděcí vyhláška č. 426/2005 Sb. výslovně uvádí, že vlastnické právo se prokazuje smlouvou, ze které je zřejmé, že žadatelka je vlastníkem daného zařízení – nikde se nehovoří o předávacím