Okresní soud v Českých Budějovicích 26 C 306/2026-24 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 53 794,30 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 26. 10. 2023 prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru ve výši 60 000 Kč, která byla posléze žalovanému vyplacena. Žalovaný se zavázal uvedenou částku spolu s úrokem splatit ve 12 měsíčních splátkách ve výši 8 404,38 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 26. 10. 2024. Žalovaný uhradil toliko dvě první splátky (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 26. 10. 2023 mezi , právnická osoba, a žalovaným, výpisem z účtu o provedení identifikační platby, výpisem z účtu po poskytnutí částky 60 000 Kč poskytnuté žalovanému, přehled zaplacených splátek). Následně byl úvěrový rámec navýšen nejprve na částku 15 000 Kč a posléze na částku 22 000 Kč (Dodatek o navýšení úvěrového limitu ze dne 31. 8. 2023 a Dodatek o navýšení úvěrového limitu ze dne 18. 1. 2024).6. Dále bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení (budoucích) pohledávek uzavřené dne 13. 11. 2023 ve znění dodatku ze dne 29. 5. 2021 došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně oznámena dne 20. 5. 2024 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku č. , hodnota, , seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).7. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, když opak netvrdil ani neprokazoval.8. Žalobkyně svým podáním ze dne 20. 7. 2026 vzala žalobu zpět v části, v níž se domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 20 866,61 Kč. Soud proto v této části řízení zastavil (§ 96 o. s. ř.).9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).14. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).15. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).16. Žalobkyně sice ve svém žalobním návrhu tvrdila (v obecné rovině), že k ověření úvěruschopnosti žalovaného došlo, nicméně nepředložila k tomu žádné doklady. Ve svém podání ze dne 20. 7. 2026 explicitně uvedla, že dokumenty k ověření úvěruschopnosti nedisponuje.17. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 53 794,30 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala smluvní pokuty ve výši 1 306,71 Kč a poplatků z prodlení ve výši 100 Kč žalobu zamítnul.18. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).19. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byla neaktivní. S ohledem na pasivitu žalovaného jediná úvaha, kterou se soud mohl řídit bylo, že nově stanovená splátka musí být nižší než původně sjednaná, kterou žalovaný zjevně nebyl schopen plnit. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný (z 80 %), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 60 % (80 % - 20 %). Celkové náklady žalobkyně činí 13 282 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 152 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 3 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soudem přiznaných 60 % činí částku 7 969,20 Kč.21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.