Okresní soud v Českých Budějovicích 27 C 83/2026-21 – Náklady řízení

Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 21985,11 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a žalobcem distančním způsobem prostřednictvím stránek , Anonymizováno, . Žalovaná částka představuje podle tvrzení žalobce dlužnou jistinu úvěru po zohlednění částek zaplacených žalovanou a započtených nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté jistiny. Žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované a nahlédnutím do registrů (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí atd. ).2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobcem distančním způsobem prostřednictvím stránek , Anonymizováno, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, , na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované prostředky až do sjednaného úvěrového rámce ve výši 37 300 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem a poplatky ve sjednaných denních splátkách po 117,62 Kč (zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, ). Žalobce poskytl žalované na základě shora uvedené smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Žalobce posoudil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované, v souladu s nimiž žalovaná pobírala příjem ve výši 22 000 Kč měsíčně, měla pravidelné měsíční výdaje ve výši 3000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 3000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 1000 Kč (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ). Měsíční příjem žalované byl ověřen prostřednictvím výpisu transakcí na bankovním účtu žalované za období roku 2022 a 2023, z něhož nelze dovodit, že se skutečně jedná o pravidelný měsíční příjem žalované, jde pouze o soubor transakcí, není z tohoto zjevné, zda a kde byla žalovaná zaměstnána a že se skutečně jednalo o měsíční příjem, který byl pravidelný (zjištěno z dokumentu nazvaného Identifikované příjmy). Žalovaná úvěr ve sjednané době nezaplatila. Žalovaná byla žalobccem vyzvána k úhradě pohledávky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání ).4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.5. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovanou jakožto spotřebitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud se proto ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu a soud jej proto nemohl ve smyslu § 118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jaká konkrétní zjištění učinil ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalované před uzavřením smlouvy, a dále jakým konkrétním způsobem ověřil výši pravidelných měsíčních výdajů žalované. Pokud jde o ověření měsíčních příjmů žalované, tak žalobce soudu doložil pouze jakýsi výpis transakcí z bankovního účtu žalované za období roku 2022 a 2023, z něhož není zjevné, že by se skutečně jednalo o pravidelný měsíční příjem, a navíc tento výpis pochází z období dvou až tří let před uzavřením smlouvy, nelze tedy ani konstatovat, že by šlo o aktuální příjem žalované v době uzavření smlouvy. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, by žalovaná byla povinna žalobci vydat. Žalobce však neprokázal svá tvrzení o výši požadované jistiny dosud nezaplaceného úvěru. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 10 500 Kč, zároveň však žalobce v podané žalobě tvrdí, že jím požadovaná částka je částkou po zohlednění plateb ze strany žalované. Takové tvrzení žalobce je neurčité, neboť díky němu nelze učinit závěr o tom, jak žalobce dospěl k výši požadované jistiny úvěru a že jde o výši skutečně poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků. Žalobce má totiž nárok pouze na poskytnuté prostředky ve výši, která zůstala ze strany žalované neuhrazena, a pokud sám žalobce tvrdí, že žalovaná učinila nějaké platby a tyto byly žalobcem započteny na úhradu úroků a poplatků, které však s ohledem na absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalované byly sjednány neplatně, nelze podané žalobě vyhovět. S ohledem na to, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání soudu, nemohl jej soud v souladu s § 118a o.s.ř. vyzvat ani k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jak žalobce dospěl k výši žalobou požadované jistiny úvěru. Z výše uvedených důvodů soud podanou žalobu zamítl, neboť žalobcem nebylo tvrzeno a prokázáno, že by před uzavřením smlouvy o úvěru byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované a nebylo poté ani prokázáno, že by výše žalobou požadovaných prostředků byla skutečně poskytnutou a dosud nezaplacenou jistinou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla procesně úspěšným účastníkem ve věci, a měla by tak proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, žádné náklady jí tedy v tomto řízení nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.