Okresní soud v Českých Budějovicích 36 C 113/2026-31 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 846 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 28.11.2024. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr celkem ve výši 19 300 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 948 Kč do 17.3.2025. Žalovaný dluh zcela neuhradil, na dluh zaplatil toliko částku 21 790 Kč, z toho částka 5 790 Kč byla uhrazena na poplatek za prodloužení splatnosti. Žalovaný nadále dluží na jistině s poplatkem částku 20 846 Kč na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že ověřila totožnost žalovaného ze zaslané fotografie a ověřovací korunové bezhotovostní platby, z níž zjistila i informace o majiteli účtu, vyžádala si od něho informace o jeho rodinných, pracovních a příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila vyžádanými dokumenty a nahlédnutím do relevantních databází.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 31.7.2026, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 28.11.2024 uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve znění dodatků ze dne 29.11.2024, 29.11.2024, 28.11.2024, 28.11.2024 a 28.11.2024, na základě které byla žalovanému poskytnuta celkem částka 19 300 Kč (smlouva o zápůjčce, dodatky, fotokopie občanského průkazu žalovaného, sdělení banky , právnická osoba, .). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a poplatek sjednaný ve smlouvě uhradit původně do 28.12.2024, splatnost úvěru byla prodloužena do 17.3.2025 (smlouva o zápůjčce). Žalovaný uhradil dle sdělení žalobkyně na dluh částku 21 790 Kč. Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 11.3.2026 a podací lístek).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně dle svého tvrzení při poskytování úvěru ze sdělení žalovaného o svých rodinných, pracovních a příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila vyžádanými dokumenty a nahlédnutím do relevantních databází. Žádné důkazy však k tomu nepředložila, ač byl soudem písemně vyzvána. K jednání soudu se nedostavila, soud tak nemohl žalobkyni poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. přímo na jednání.7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než uváděla žalobkyně.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané, neboť ke svým tvrzením nedoložila žádné důkazy.15. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z.16. Žalobkyni však v daném případě nevznikl ani nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel ve dnech 28.11.2024 - 29. 11.2024 na základě absolutně neplatné smlouvy částku celkem 19 300 Kč, avšak uhradil na tento dluh dosud dle sdělení žalobkyně již částku 21 790 Kč.17. Soud tedy žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.