12 C 334/2019-59 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů ve vztahu k předmětu specifikovanému ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že účastníci uzavřeli sňatek dne [datum], manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 3. 2017, č.j. 8 C 79/2017-8, který nabyl právní moci téhož dne, manželství bylo rozvedeno dle ust. § 757 občanského zákoníku, když manželé uzavřeli dne 14. 12. 2016 dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a vypořádání práv společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství (dále jen„ dohoda o vypořádání o SJM“). Žalobkyně má za to, že dohoda o vypořádání o SJM je absolutně neplatná a společné jmění manželů není dosud vypořádáno. Poměry nezletilých dětí narozených z manželství byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 11. 2016, č.j. 0 Nc 43110/2016-22, kterým byla schválena dohoda rodičů, na základě které byli oba nezletilí svěřeni od [datum] do výchovy matky a otci bylo uloženo platit výživné k rukám matky měsíčně ve výši 4 000 Kč na nezletilého [jméno] a 3 000 Kč na nezletilého [jméno], a to pro dobu do rozvodu i po rozvodu, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Po rozvodu bylo k návrhu matky rozsudkem Okresního soudu v Chebu č.j. 0 P 137/2018-120 ze dne 30. 1. 2019, rozhodnuto o zvýšení výživného na nezletilého [jméno] od [datum] na částku 5 500 Kč a na nezletilého [jméno] od [datum] na částku 4 500 Kč, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 3. 2019. K uzavření dohody o výši výživného dne 15. 11. 2016 došlo poté, kdy žalovaný vyjádřil připravenost předat postupně žalobkyni tzv. Kindergeld, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Žalobkyně však následně zjistila, že žalovaný ji neinformoval o tom, že Kindergeld mu byl vyplacen, přičemž prostřednictvím orgánů Policie ČR získala žalobkyně rozhodnutí [anonymizována dvě slova] zn. [číslo] ze dne 6. 12. 2016 o tom, že byl žalovanému vyplacen Kindergeld za období od března 2014 do prosince 2016 ve výši 184 EUR na každé z dětí. Žalovanému tak musela být vyplacena celkem částka 12 752 EUR, což při tehdejším kurzu na úrovni 27 Kč/EUR činí 344 304 Kč. Kindergeld byl pak žalovanému vyplácen i v dalším období, minimálně do září 2017, když od října 2017 již Familienkasse poukazuje Kindergeld k rukám žalobkyně. Žalovaný při jednání vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 0 P 137/2018 dne 24. 1. 2019 uvedl, že žalobkyni o vyplacení Kindergeldu neinformoval. Žalobkyně nemá přesné informace o tom, kdy přesně byl Kindergeld žalovanému za období od března 2014 do prosince 2016 vyplacen, vychází z toho, že se tomu stalo před podpisem dohody o vypořádání SJM, tedy mezi dny 6. 12. 2016 a 14. 12. 2016. Příjemcem Kindergeldu je podle německé právní úpravy rodič nezletilého dítěte, konkrétně pečující rodič, kterým byl žalovaný do srpna 2016, a to za podmínky, že alespoň jeden z rodičů je v SRN tzv. daňovým rezidentem. Příjem z vyplaceného Kindergeldu do 9. 3. 2017 je tak příjmem společného jmění manželů, přestože je určen pro potřeby nezletilých dětí. Žalobkyně měla za to, že dohoda o vypořádání SJM je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy vzhledem k tomu, že žalovaný do podpisu této dohody obdržel částku 344 304 Kč pro účely výživy nezletilých dětí, avšak tuto částku využil pro vlastní potřebu, žalobkyni o vyplacení této částky neinformoval. Žalovaný záměrně zatajil skutečnost, že mu již bylo vyplaceno Kindergeld za předmětné období, přičemž pokud by žalobkyně tuto informaci měla, se zněním dohody o vypořádání SJM by nesouhlasila. Žalobkyně spoléhala na to, že s ohledem na příslib žalovaného bude žalovaný informovat žalobkyni o vyplacení Kindergeldu. Dohodu o vypořádání SJM tedy žalobkyně podepisovala v omylu dle § 583 odst. 1 občanského zákoníku, když tento omyl byl vyvolán vyjádřením žalovaného ze dne 15. 11. 2016 v kombinaci s tím, že žalobkyni poté neinformoval o tom, že Kindergeld již obdržel. Jednání žalovaného lze hodnotit i jako uvedení jiného k právnímu jednání lstí, když žalovaný zřejmě již dne 15. 11. 2016 jednal v úmyslu Kindergeld žalobkyni nevyplatit. Tento omyl způsobuje relativní neplatnost dohody o vypořádání SJM, přičemž žalobkyně se této neplatnosti dovolala dopisem ze dne 25. 11. 2019, který byl doručen žalovanému dne 28. 11. 2019. Tedy žalobkyně má za to, že dohoda o vypořádání SJM je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, případně neplatná z důvodu omylu, kterého se žalobkyně dovolala. Společné jmění účastníků tak není vypořádáno. Součástí společného jmění manželů je jednak Kindergeld za období od března 2014 do srpna 2016, kdy účastníci pečovali o nezletilé děti společně, přičemž za toto období měla být vyplacena částka 11 232 EUR, což při kurzu 27 Kč/EUR činí 303 264 Kč, z této částky má žalobkyně nárok na polovinu ve výši 151 632 Kč. Kindergeld za období od září 2016 do března 2017 činí 2 672 EUR, tedy při kurzu 27 Kč/EUR se jedná o částku 72 144 Kč. Tuto částku žalovaný obdržel zčásti jednorázově mezi dny 6. 12. 2016 a 14. 12. 2016, za měsíce leden až březen 2017 bylo Kindergeld vypláceno žalovanému v pravidelných měsíčních platbách, přičemž v období od září 2016 do března 2017 dle rozhodnutí opatrovnického soudu matka o děti již výlučně pečovala, tedy za toto období žalobkyně uplatňuje nárok v plné výši 72 144 Kč. Při součtu částky 151 632 Kč a 72 144 Kč by měl žalovaný vyplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 223 776 Kč. V ostatních bodech vychází žalobkyně z dohody o vypořádání SJM, kterou považuje za věčně spravedlivou, až na to, že úvěry uvedené v článku IV. pod body 1 a 2 ve společném jmění ve skutečnosti nebyly, neboť byly uzavřeny žalovaným před uzavřením manželství, žalovaný za tyto finanční prostředky získané prostřednictvím úvěrů nakoupil movité věci, které jsou rovněž v jeho vlastnictví a zůstaly mu v užívání i po rozvodu manželství. Žalobkyně tedy navrhla, aby do jejího výlučného vlastnictví byly přikázány movité věci v jí užívaném bytě, do vlastnictví žalovaného úvěr [číslo] s měsíční splátkou 3 098 Kč, žalobkyni přikázat do vlastnictví peněžní prostředky na jejím účtu č. [bankovní účet] a žalovanému přikázat do vlastnictví peněžní prostředky na jeho účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně uvedla, že dne 3. 7. 2019 podala k Okresnímu soudu v Chebu jednak žalobu na zaplacení bezdůvodného obohacení, kdy žalobci jsou nezletilí synové a žalovaný je žalovaný v tomto řízení, přičemž nezletilí se v tomto řízení domáhají uhrazení bezdůvodného obohacení žalovaného spočívajícího v tom, že žalovaný nepoužil v jejich prospěch Kindergeld jemu vyplacený za období od března 2014 do září 2017 celkem ve výši 281 376 Kč, když toto řízení je vedeno u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 14 C 132/2019, dosud v tomto řízení nebylo konáno, neboť zatím nedošlo ke schválení tohoto úkonu za nezletilé, přičemž druhým návrhem je právě návrh na schválení tohoto úkonu za nezletilé, jedná se o řízení vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 0 P 137/2018, 25 P a Nc 239/2019. 2. Žalovaný se vyjádřil tak, že se soud má zabývat otázkou existence překážky litispendence, když totožný nárok je předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 14 C 132/2019. K věci samé uvedl, že k dohodě o úpravě poměrů nezletilých dětí dne [datum] došlo za situace, kdy společné soužití účastníků bylo ukončeno na počátku měsíce září 2016, žalobkyně v té době již žila ve společné domácnosti s jiným partnerem. Dne 14. 12. 2016 uzavřeli účastníci dohodu o vypořádání SJM, přičemž tato dohoda není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, ani neplatná z důvodu omylu na straně žalobkyně. Věta v tom smyslu, že žalovaný je připraven v případě vyplacení Kindergeldu tento přenechat matce, neobsahuje žádný závazek informovat žalobkyni o případné výplatě a nijak nepoukazuje na případnou dohodu o vypořádání SJM, když tato otázka neměla vliv na uzavření dohody o vypořádání SJM. Dohoda o vypořádání SJM je tedy platná a žalobkyně se nyní nemůže domáhat opětovného vypořádání společného jmění manželů. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 3. 2017 č.j. 8 C 79/2017-8, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2017, bylo rozvedeno manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne [datum], a to dle ust § 757 občanského zákoníku poté, co byly splněny veškeré zákonem stanovené předpoklady tohoto ustanovení. Z dohody o vypořádání SJM má soud za prokázané, že v souladu s článkem II. 2.5. bylo předmětem této dohody vypořádání všech movitých věcí i nemovitých, práv i závazků, včetně dluhů účastníků, které účastníci nabyly do společného jmění, tedy všeho, čeho nabyl jeden z účastníků či oba účastníci společně v době od uzavření jejich manželství do dne uzavření této dohody, dle odstavce V. 5. se účastníci dohodli, že pokud by se po uzavření této dohody zjistila existence takového, touto dohodou nevypořádaného závazku, či takové touto dohodou nevypořádané pohledávky, pak z takového závazku, včetně jeho příslušenství, je povinen ten z účastníků, který se ke splnění takového závazku smluvně zavázal, a z takové pohledávky, vč