20 C 246/2020-15 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku dle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 2. Žalobou podanou dne 11. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora ve výroku [anonymizováno] rozsudku pod bodem I., a to z titulu smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], a žalovaným prostřednictvím webového portálu, provozovaného právním předchůdcem žalobkyně a na základě této smlouvy poskytnuté částky 2 000 Kč, když pohledávka jmenované společnosti byla následně smluvně postoupena právě žalobkyni. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř. 4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Na základě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] prostřednictvím internetové sítě – elektronických prostředků, a to na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně, poskytl tento stejného dne žalovanému v hotovosti částku 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splatit spolu s poplatkem ve výši 960 Kč do 22. 4. 2015, tomuto závazku však nedostál. Popsanou pohledávku právního předchůdce žalobkyně tento žalobkyni postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyrozuměl oznámením ze dne 18. 1. 2018. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení jeho dluhu výzvou ze dne 7. 5. 2020. 5. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Z obsahu samotné smlouvy je zřejmé, že právním předchůdcem žalobkyně byla žalovanému zapůjčena částka 2 000 Kč, kterou měl splatit nejpozději do 47 dnů s navýšením o 48 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry; koneckonců dle samotné smlouvy činila výše úrokové sazby 389,33 % a výše roční procentní sazby nákladů dokonce 2 304,43 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl s poukazem na ust. § 2991 a násl. o. z., týkajících se vydání bezdůvodného obohacení žalovaným, a to včetně úroku z prodlení, jehož výše vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila, pak má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou. Jedná-li se v případě podané žaloby o žalobu formulářového typu, kde pohledávka byla zpracována v procesu postoupení pohledávky, žalobkyně takových jen u nadepsaného soudu podala a podává vícero a tyto se odlišují toliko specifikací žalovaných osob a jednoduchým popisem vzniku a výše pohledávky, vznikající při obvyklé obchodní činnosti právního předchůdce žalobkyně, činí podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 200 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky zástupkyni žalobkyně náleží náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.