8 C 227/2021-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 4 617 Kč, spočívající v kapitalizovaném úroku ve výši 29 % ročně pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy vypočteném v částce 799 Kč, odměně za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 2 410 Kč a v poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 408 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem v 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti, když nehradila řádně a včas sjednané splátky, přičemž poslední splátku uhradila dne 15. 8. 2018. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem 1 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně se domáhá částky 9 220,69 Kč, skládající se ze zbývající části jistiny 5 486,74 Kč, zbývající části poplatku 3 733,95 Kč, kapitalizovaných úroků 1 127,07 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 707,79 Kč a úroků a úroků z prodlení z jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>3. Žalobkyně a žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> 4. Soud má za prokázané, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřely dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 4 617 Kč, spočívající v kapitalizovaném úroku ve výši 29 % ročně pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy vypočteném v částce 799 Kč, odměně za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 2 410 Kč a v poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 408 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem v 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná uhradila celkem 1 000 Kč, a to dne 4. 7. 2018 částku 250 Kč, dne 18. 7. 2018 částku 500 Kč a dne 15. 8. 2018 částku 250 Kč. Obvyklá výše úroku ze spotřebitelského úvěru na spotřebu s fixací úrokové sazby do 1 roku včetně v červnu 2018 činila 9,88 % ročně. 5. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Úrok byl sjednán v pevné výši 799 Kč, představující sazbu 29 % ročně, což samo o sobě je dosti vysoká hodnota, za situace, kdy v téže době činila obvyklá úroková sazba ze spotřebitelského neúčelového úvěru 9,88 % ročně. Takto vysoký úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 2 410 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 408 Kč. Odměna za komfortní splácení je cena služby, která spočívá v činnosti pověřené osoby, která za žalobkyni dochází či dojíždí do místa bydliště žalovaného, aby každý měsíc inkasovala splátku, takže se jedná o službu nad rámec standardního úvěrového vztahu, přičemž platba za jednu návštěvu činí 31 Kč, což není nijak přemrštěné. Naopak tzv. odměna za doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení není nic jiného, než pod jiným názvem skrytý pevný úrok z úvěru. Skutečný výše úroku ze zápůjčky ve výši 6 000 Kč se splatností 45 týdnů tak činí 3 209 Kč (úrok 799 Kč + 2 410 Kč), tj. 53,48 % za 45 týdnů, resp. 61,80 % za 52 týdnů (1 rok). Reálný úrok, který měla žalovaná podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 6,25 násobku výše obvyklé úrokové sazby ve výši 9,88 % ročně. Nelze pak přehlédnout ani smluvní ujednání (čl. 6 smlouvy) o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, byť tento nárok není předmětem tohoto řízení. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 6. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/ o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618). 7. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX:6 2018). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 8. Protože je smlouva o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalované, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalované, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela částku 6 000 Kč a uhradila ve 4 platbách částku 1 000 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek a úroku z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smluv, které jsou absolutně neplatná. 9. Ve věci měla větší díl úspěchu žalovaná, které tak dle § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované však náklady řízení nevznikly a tudíž soud rozhodl, že účastnice vůči sobě nemají na náhradu nákladů právo.