15 C 235/2020-18 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byla žaloba, doručena zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 670 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměl v době od 9. září do 15. prosince 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 6 370 Kč, vypočteného podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. za 98 dní v uváděném období a poplatku 300 Kč, spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jehož výše je stanovena ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván. Žalobkyně hodnotila, že splatnost žalovaných částek nastala dne [datum]. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila. 2. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit jeho procesní zájmy ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení žalovaného, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. 3. Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a OSŘ na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní mu ukládá ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku pojistného § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. 4. Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013 - 59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeném pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013 - 62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok. 5. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděného vozidla, resp. jeho provozování žalovaným vycházela ze sdělení Městského úřadu města Cheb o zapsání žalovaného jako vlastníka v registru silničních vozidel ve smyslu § 4 odst. 2 ZPOPV. Odeslání výzvy k placení potvrzuje dopis žalobkyně ze dne [datum] a doklad o doručení dne [datum]. 6. Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV. Jeho žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. 7. Nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 4 odst. 4 ZPOPV a jeho žalovaná výše odpovídala § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. 8. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 9. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit částku 6 670 Kč, která se skládá ze žalovaného příspěvku v částce 6 370 Kč a nákladů spojených s mimosoudním vymáháním příspěvku v částce 300 Kč, jakožto hmotněprávního příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek zákonný úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku splatného na základě výzvy věřitele (ve smyslu § 1985 OZ a § 4 odst. 7 ZPOPV). 10. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria plného procesního úspěchu ve věci. V řízení byla zcela procesně úspěšná žalobkyně, a proto žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. 11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu své zástupkyně po 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů své zástupkyně. 12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, po 100 Kč; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Celkem se tedy jedná o náklady řízení v částce 1 126 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupkyně žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. Tak se ostatně také stalo u nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, nahrazovaných v paušální výši 300 Kč. Tato částka nepochybně nahrazuje také náklady předžalobní výzvy žalobkyně k placení. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ. 15. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátní zástupkyní žalobkyně by bylo nutné hodnotit také jako neúčelné s ohledem na předmět činnosti žalobkyně, která se zabývá inkasováním příspěvku,