15 C 32/2021-20 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. října 2020, na zaplacení částky 2 360 Kč, představující podle žalobkyně pohledávku na zaplacení nedoplatku z vyúčtování sdružených služeb dodávek elektřiny. Podle tvrzení žalobkyně byla dne [datum] uzavřena mezi společností [právnická osoba] (označenou žalobkyní také jako„ postupitel“) a žalovanou smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodával postupitel žalované na odběrném místě na adrese [adresa, elektřinu, které postupitel na základě této smlouvy žalované vyúčtoval za fakturační období od 21.] března do 1. srpna 2018 při spotřebě 1,185 MWh v částce 5 380 Kč, na kterou žalovaná zaplatila 3 020 Kč. Žalovaná se ve smlouvě měla zavázat hradit regulovanou cenu za dodávky elektřiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž tento dluh se stal splatný dne 27. srpna 2018. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalované dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti. Žalovaná pohledávka měla být žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], a to ke dni [datum], což mělo být žalované písemně oznámeno. 2. K jednání nařízenému na den 27. října tr. se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. 3. Podle žalobních tvrzení se žalovaná ve smlouvě o dodávce elektřiny zavázala platit regulovanou cenu. Žalobkyně ovšem nevysvětlila, kdo a podle jakých pravidel měl cenu za služby regulovat. Protože se mělo jednat o smlouvu o dodávkách elektřiny, vycházel soud ve vztahu k tomuto nároku z energetického zákona. Podle § 50 tohoto zákona platí, že smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Součástí smlouvy o dodávce elektřiny musí mj. být ujednání o způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny. Způsobem úhrady je bezpochyby myšlena nejen forma platby, tedy způsob, kterým bude úhrada technicky provedena, ale zejména způsob stanovení ceny za dodávku energie. To vyplývá také z právní úpravy koupě, obsažené v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), jímž se vztah dodavatele a žalované podle uváděné smlouvy podpůrně řídí ve věcech neupravených energetickým zákonem, neboť předmětem koupě byla elektřina a její prodej je veřejnoprávně regulován. Lze tedy uzavřít, že na základě uváděné smlouvy vznikla prodávajícímu povinnost dodávat kupujícímu předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a kupujícímu povinnost hradit prodávajícímu jejich cenu. Kupní cena přitom musela být podle § 2080 OZ ujednána přímo, nebo alespoň způsobem jejího určení. 4. Z uvedeného je zřejmé, že ve vztahu k této právní normě musela žalobkyně tvrdit nejen to, že se postupitel zavázal dodávat žalované příslušnou energii, ale současně s tím to, že se žalovaná zavázala za to platit dodavateli cenu sjednanou buď přímo, nebo určitým způsobem určitelnou. Žalobkyně zjevně zvolila druhý postup, když netvrdila nic o sjednané ceně, nýbrž se zmiňovala jen o ceně regulované. Mělo se tedy zřejmě jednat o cenu určenou někým jiným - regulátorem, byť neuvedeným způsobem. Takovým regulátorem mohl být veřejný regulátor podle § 19a energetického zákona, tedy Energetický regulační úřad, ale mohl by jím být podle ujednání smluvních stran i někdo další. Protože se žalobkyně o jiném regulátoru nezmiňovala, vycházel soud z toho, že se jedná o cenu regulovanou právě podle § 19a energetického zákona cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. Kupní cena dodávek elektřiny tedy byla podle žalobkyně regulována cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. K tomu, aby soud mohl zjistit správnost účtované a nyní žalované ceny, musela tedy žalobkyně jednak tvrdit, jaká byla regulovaná cena dodávek elektřiny žalované, a jednak toto své tvrzení prokázat označením příslušného důkazu, protože cenová rozhodnutí nejsou ani obecně známou skutečností, ani právním předpisem ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Žalobkyně ovšem o cenovém rozhodnutí regulátora nic neuváděla. Z provedeného dokazování je navíc zřejmé, že účtovaná cena dodávek elektřiny, byla tvořena regulovanou cenou jen z části. Již z tohoto důvodu by žaloba na zaplacení ceny dodávek elektřiny nemohla být úspěšná, resp. po prokázání cenového rozhodnutí by mohla být úspěšná jen částečně. 5. Aby byla kupní cena splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné také tvrdit, že postupitel poskytl žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalované vyúčtoval, tj. vyzval ji k placení se specifikací žádané ceny. Ceny služeb dodávek elektřiny byla specifikována množstvím energie a doplněna tvrzením, že cena byla žalované podle smlouvy vyúčtována. Onen způsob účtování podle smlouvy nebyl žalobkyní vysvětlen a soud jej nezjistil ani ze smlouvy samotné. Ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ je zřejmé, že čas plnění je závislý na době, která je ujednána, či jinak stanovena. Žalobkyně ovšem netvrdila nic o tom, do kdy byla podle ujednání (smlouvy) žalovaná povinna vyúčtovanou částku zaplatit, anebo kdy žalovanou postupitel vyzval k placení v době před doručením předžalobní výzvy, tedy přinejmenším do 1. října 2020 (kdy měla být výzva zaslána), ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Není tedy jasné, na jakém skutkovém základě žalobkyně žalovala úrok z prodlení již od 28. srpna 2018, resp. na jakém skutkovém základě žalobkyně právně hodnotila splatnost této částky dne 27. srpna 2018. Vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani ohledně vyúčtování žalobkyně nic o doručení žalované netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ). 6. Jestliže měla být cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie, resp. poskytnutého rozsah služeb. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a ke svým podáním připojila. Z písemnosti označené k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, předložené v datovém souboru s názvem SML.pdf má soud za prokázané, že tvrzená smlouva byla mezi tvrzenými subjekty sjednána. S ohledem na obsah smlouvy lze také potvrdit, že smlouvou jejich účastníce zamýšlely zavázat postupitele k dodávkám předmětných služeb a žalovanou k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby podle žalobních tvrzení mj. i regulovanou cenu. Na základě výše faktury postupitele má soud také za prokázané, že postupitel účtoval uváděnou cenu služeb dodávky elektřiny, z níž část v položce regulovaná cena. K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb však žalobkyně konkrétní důkaz neoznačila. Všechny důkazy byly označeny jen obecně ke všem skutkovým tvrzením, týkajícím se dodávek energie. I tak je možné uzavřít, že žádný z žalobkyní označených důkazů předmětné tvrzení prokázat nemohl. Ohledně faktury (jež je účetním dokladem postupitele) žalovaná nijak neosvědčovala správnost údajů v ní uvedených. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a regulované platby) v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, ale ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna či o postoupení konkrétní pohledávky. 7. Ze všech těchto důvodů je tedy zřejmé, že žalobě na zaplacení jistiny nebylo možné vyhovět a soud ji proto výrokem I. žalobu také v tomto rozsahu zamítl. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni pochopitelně přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžité pov