28 C 124/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 480 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 480 Kč za dobu od 23. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalobkyní. 2. Žalovaná se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaná netvrdila a neprokázala skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnila tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Dne 28. 11. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž poskytla žalované v hotovosti částku 10 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 1 980 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 303 Kč, celkem tak měla žalobkyni uhradit částku 18 180 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 212,77 %. Žalovaná splátky řádně nehradila, když na těchto měla dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 7 700 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná dlužila žalobkyni ke dni podání žaloby částku 10 480 Kč s úrokem z prodlení, toto tvrzení žalobkyně žalovaná nevyvracela. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2020. Žalovaná dluh neuhradila. 5. Soud dospěl zhodnocením zjištěného skutkového stavu k závěru, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti účastníků smlouvy, kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky včetně nákladů spotřebitelského úvěru. V případě předmětné smlouvy se jedná o předtištěný formulář, do tohoto byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši úvěru, o výši celkových nákladů a celkové částce k úhradě, výši a počtu týdenních splátek. Uvedená roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 212,77 %. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 - 77, kdy tento soud v jiném řízení v obdobné věci dospěl k závěru, že pokud úroky a poplatek za poskytnutí peněžních prostředků přesahuje více než dvě třetiny poskytnuté částky, je tato výše nepřiměřeně vysoká. S odkazem na uvedený právní názor je nutno uvést, že v případě poskytnuté jistiny 10 000 Kč činily uvedené náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, které se žalovaná zavázala uhradit za dobu necelých 14 měsíců, 8 180 Kč, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazby nákladů půjček či úvěrů, za jaké v době uzavření smlouvy byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. 6. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud při hodnocení předmětné smlouvy postupoval v souladu se závěry shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalované značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované. 7. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně prokázala, že poskytla žalované částku 10 000 Kč, kdy žalovaná uhradila částku 7 700 Kč, žalobě bylo tedy vyhověno co do rozdílu uvedených částek ve výši 2 300 Kč, neboť v případě neplatné smlouvy není možné žalovanou uhrazené částky započítávat na úhradu jiných nároků, nežli na úhradu jistiny. Žalované bylo plněno bez právního důvodu, na její straně došlo přijetím tohoto plnění ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinna vydat ochuzenému, tedy žalobkyni, která má právo žádat po žalované rovněž úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o.z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí [obec] národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná ve větší části a měla by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.