28 C 138/2021-21 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 440,45 Kč s kapitalizovanými úroky za dobu od 1. 1. 2021 do 6. 4. 2021 ve výši 446,39 Kč, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 9 440,45 Kč za dobu od 7. 4. 2021 do 2. 5. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 9 440,45 Kč za dobu od 3. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 440,45 Kč za dobu od 17. 4. 2021 do zaplacení, a to z titulu dluhu žalovaného na nesplaceném úvěru. Podáním ze dne 30. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně částky 8 219 Kč, úroku ve výši 8,25% ročně z částky 8 219 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8, 25 % z částky 8 219 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, neboť žalovaný dne 28. 7. 2021 uhradil částku 8 219 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 11. 2013 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému žalobkyní zřízen běžný účet č. [bankovní účet], součástí smlouvy byly [ulice] podmínky žalobkyně. Dne 6. 12. 2018 uzavřel žalovaný se žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na jehož základě byl žalovanému poskytnut kontokorent (neúčelový, nezajištěný úvěr) ve výši 10 000 Kč čerpaný přečerpáním běžného účtu žalovaného. Žalovaný byl dle tohoto dodatku povinen splácet tento úvěr spolu s úroky ve výši 18,90 % ročně. RPSN činila 20,63 %. Žalovaný byl povinen splatit čerpaný úvěr do jednoho roku od prvního čerpání, nebo od čerpání, kterým se dostane do minusu a mít na účtu prostředky v takové výši, aby z nich bylo možno splatit alespoň výši napočítaných úroků za předchozí měsíc. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro používání kontokorentu. Žalovaný čerpal poskytnutý kontokorent prostřednictvím shora uvedeného účtu. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný porušil podmínky kontokorentu, porušil obchodní podmínky (upravené článkem„ Co považujeme za případ porušení“) a v souladu s obchodními podmínkami (článkem„ [příjmení] v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli“) mu byl kontokorent zablokován. Dne 7. 4. 2021 došlo v souladu se smlouvu a Podmínkami pro používání kontokorentu k zesplatnění kontokorentu (úvěru), o čemž byl žalovaný dopisem žalobkyně z téhož dne informován a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné jistiny kontokorentu ve výši 9 440,45 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 446,39 Kč. Nárok žalobkyně na úhradu těchto částek včetně úroku a úroku z prodlení uplatněný žalobou žalovaný nezpochybňoval. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 4. 2021. Žalovaný na žalovanou částku uhradil až po podání žaloby dne 28. 7. 2021 částku 8 219 Kč, v důsledku čehož vzala žalobkyně svoji žalobu pro tuto částku a z této částky požadovaný úrok a úrok z prodlení počínaje 28. 7. 2021 zpět. 5. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby podáním žalobce učiněným před vyhlášením rozsudku soud postupem podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby výrokem ad I) zastavil. Ve zbytku bylo ve věci rozhodnuto. 6. Shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), vycházel přitom z obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), kdy úvěrující se zavazuje úvěrovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek a poskytla žalovanému úvěr formou kontokorentu, který žalovaný čerpal. Žalovaný svůj závazek řádně neplnil, dostal se do prodlení, došlo k zesplatnění celého dluhu a vznikla mu tak povinnost vrátit poskytnuté nesplacené finanční prostředky včetně příslušenství. Po zohlednění úhrady žalovaným shledal soud žalobu ve zbývající části důvodnou, a to i v části požadovaného úroku z prodlení dle § 1968 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o.z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši ode dne, kdy žalobkyně jeho úhradu z dlužné částky po její splatnosti požadovala, rovněž požadovaný úrok je v souladu se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobě vyhověl, lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1, § 146 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, kdy soud zohlednil skutečnost, že žaloba byla podána po právu, když řízení muselo být částečně zastaveno pro chování žalovaného (částečnou úhradu), ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.