28 C 142/2021-13 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 716 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 716 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalobkyní. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Dne 23. 5. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 12 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 2 376 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 840 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč, celkem tak měl žalobkyni uhradit částku 21 816 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od splatnosti předchozí splátky. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 212,77 % Smlouvou byly sjednány poplatky za každou upomínku ve výši 300 Kč, poplatek se osobní upozornění na výši nedoplatku, který za splnění smluvních podmínek činil 500 Kč za každou návštěvu zástupce žalobkyně. Byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, s níž by byl žalovaný v prodlení, kdy souhrn všech uplatněných smluvních pokud nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto měl dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 11 100 Kč, kdy 56,497 % bylo započteno na jistinu a 43,503% na souhrnný poplatek dle smluvních podmínek. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný dlužil žalobkyni ke dni podání žaloby částku 10 716 Kč s úrokem z prodlení, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2020. Žalovaný dluh neuhradil. 5. Soud dospěl zhodnocením zjištěného skutkového stavu k závěru, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti účastníků smlouvy, kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky včetně nákladů spotřebitelského úvěru. V případě předmětné smlouvy se jedná o předtištěný formulář, do tohoto byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši celkových nákladů a celkové částce k úhradě, výši a počtu týdenních splátek. Uvedená roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 212,77 %. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 - 77, kdy tento soud v jiném řízení v obdobné věci dospěl k závěru, že pokud úroky a poplatek za poskytnutí peněžních prostředků přesahuje více než dvě třetiny poskytnuté částky, je tato výše nepřiměřeně vysoká, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor je nutno uvést, že v případě poskytnuté jistiny 12 000 Kč činily uvedené náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, které se žalovaný zavázal uhradit za dobu necelých 14 měsíců, 9 816 Kč, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazby nákladů půjček či úvěrů, za jaké v době uzavření smlouvy byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Soud rovněž poukazuje na skutečnost, že smlouva upravuje sankční ujednání v případě porušení smluvních povinností, a to toliko ve vztahu k žalovanému. 6. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle ust. § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle ust. § 1841 a násl. o. z., přičemž podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud při hodnocení předmětné smlouvy postupoval v souladu se závěry shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, od něhož neměl důvod se odchýlit, a dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení ust. § 580 o. z. tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením ust. § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. 7. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, kdy žalovaný uhradil částku 11 100 Kč, žalobě bylo tedy vyhověno co do rozdílu uvedených částek ve výši 900 Kč, neboť v případě neplatné smlouvy není možné žalovaným uhrazené částky započítávat na úhradu jiných nároků, nežli na úhradu jistiny. Žalovanému bylo plněno bez právního důvodu, na jeho straně došlo přijetím tohoto plnění ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat ochuzenému, tedy žalobkyni, která má právo žádat po žalovaném rovněž úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o.z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.