28 C 165/2021-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 440 Kč s úrokem za dobu od 6. 7. 2020 do 15. 1. 2021 z částky 12 000 Kč ve výši 18,87 % ročně, který vyčíslila částkou 1 220,26 Kč, s úroky ve výši 18,87 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 6. 7. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 533,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy ze dne 12. 5. 2019, [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Dne 12. 5. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, [číslo] podle níž žalovanému poskytl v hotovosti částku 12 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 2 400 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, poplatkem za sjednané životní pojištění ve výši 300 Kč a poplatkem za asistenční služby ve výši 540 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 374 Kč, celkem tak měl právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 22 440 Kč, a to do 5. 7. 2020. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 232,53 %. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto měl dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 2 000 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 25. 10. 2019. Pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což postupitel žalovanému oznámil podáním ze dne 19. 2. 2021. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 12 000 Kč, na poplatcích částku 8 440 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021. Žalovaný dluh neuhradil. 5. Shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu těchto smluv určujících vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Předmětná smlouva představuje předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši spotřebitelského úvěru a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek celkové dlužné částky. 6. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, je nutno konstatovat, že v případě poskytnuté jistiny byly sjednány úroky vyčíslené částkou 2 400 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalovaného byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků. Při posouzení předmětné smlouvy jako celku z této vyplývá, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu o pár měsíců přesahující jeden rok jistinu navýšenou o 87 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 232,53 %. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Soud při hodnocení předmětné smlouvy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. 8. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně má právo pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaný převzal částku 12 000 Kč a uhradil 2 000 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 10 000 Kč, a to s úroky z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným uhrazené splátky započítávat na úhradu uvedených poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.