28 C 178/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 882,55 Kč s úroky za dobu od 11. 2. 2020 do 18. 12. 2020 z částky 12 000 Kč ve výši 29 % ročně, který vyčíslila částkou 3 016 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 29. 1. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 2 242,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy ze dne 17. 12. 2018, [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Dne 17. 12. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl v hotovosti částku 14 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 2 504 Kč, s odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, kdy poslední splátka činila 382 Kč, celkem tak měl právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 26 283 Kč, a to do 10. 2. 2020. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 236,25 %. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto měl dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 3 000 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 21. 1. 2019. Pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což postupitel žalovanému oznámil dopisem ze dne 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 12 000 Kč, na poplatcích částku 9 882,55 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021. Žalovaný dluh neuhradil. 5. Shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Předmětná smlouva představuje předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjčky a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu měsíčních splátek celkové dlužné částky. 6. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, je nutno uvést, že v případě poskytnuté jistiny byly sjednány úroky vyčíslené částkou 2 504 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalovaného byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků. Z posouzení obsahu smlouvy jako celku vyplývá, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu cca roku a čtvrt jistinu navýšenou o cca 88 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 236,25 %. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud z hodnocení předmětné smlouvy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. 7. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně má právo pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaný převzal částku 14 000 Kč a uhradil 3 000 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 11 000 Kč, a to s úroky z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným uhrazené splátky započítávat na úhradu uvedených poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.