28 C 184/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 825 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 15. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 5. 2020 ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně částku 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a poplatkem za sjednanou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč do 14. 6. 2020. Žalovaný ve stanovené lhůtě splatnosti poskytnutou částku nesplatil, žalobkyně uplatnila nárok na úhradu částek, jak je shora uvedeno. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhovala jej žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů, kdy byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 5. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], kdy žalovaný požádal o poskytnutí úvěru, byla provedena identifikace žalovaného, za účelem ověření účtu žalovaného byla provedena ověřovací platba 1 Kč, posouzena úvěruschopnost žalovaného, smlouva byla žalovaným podepsána SMS kódem. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 3 000 Kč, kterou poukázala bezhotovostně na jeho účet č. [bankovní účet] dne 15. 5. 2020, na účet žalovaného byla připsána dne 18. 5. 2020, kdy tato skutečnost byla prokázána potvrzením [právnická osoba], které soud opatřil k návrhu žalobkyně. Žalovaný se zavázal uhradit částku 3 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a poplatkem za sjednané služby (službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a další služby za 139 Kč, celkem 304 Kč), doba splatnosti byla sjednána do 14. 6. 2020. Roční procentní sazba nákladů na úvěr (dále jen„ RPSN“) činila 987,22 %. Podanou žalobou žalobkyně uplatnila nárok na úhradu poskytnuté částky 3 000 Kč a poplatku ve výši 660 Kč a 165 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný nárokovanou částku 3 825 Kč neuhradil, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nijak nevyvracel. 5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 23. 12. 2020. 6. Hodnocením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti účastníků smlouvy, kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané poplatky za poskytnutí úvěru. Přestože předmětná smlouva o úvěru je smlouvou transparentní, je nutno poukázat na skutečnost, že za poskytnutí částky 3 000 Kč na velmi krátkou shora uvedenou dobu byla sjednána úhrada poplatku celkem 964 Kč, žalobkyně žalobou nárokovala částku 825 Kč, výše RPSN byla samotnou smlouvou vyčíslena na 987,22 %, kdy se jedná o sazbu, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské úvěry a zápůjčky. 7. V případě uzavřené smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti hodnotil předmětnou smlouvu ve vztahu k žalovanému jako značně nevýhodnou, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. 8. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je nutno posoudit jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy ostatně přiznání uplatněného nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení navrhovala případně i samotná žalobkyně. Žalobkyně má tak právo pouze na vydání toho, co plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, kdy nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni nějakou částku uhradil, vyhověl soud žalobkyni co do požadavku na úhradu částky 3 000 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch v rozsahu 78 %, žalovaný pak 22 %, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tedy 56 %, když tato před podáním žaloby rovněž splnila zákonný požadavek zasláním předžalobní upomínky žalovanému. Náklady řízení žalobkyně se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) činí 3 x 200 Kč, k těmto přísluší paušální částka jako náhrada výdajů dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH, přičemž 56 % z těchto nákladů činí 834 Kč O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.