28 C 66/2021-33 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 277 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 277 Kč za dobu od 2. 5. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy ze dne 8. 11. 2019 právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], která následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhovala jej žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřena dne 8. 11. 2019 úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 80 000 Kč, kdy žalovaný čerpal částku 10 000 Kč, tato byla zaslána dne 8. 11. 2019 na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 1. 5. 2020. Práva a povinnosti účastníků byly upraveny smlouvou a Obchodními podmínkami. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 10,50 % měsíčně, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen„ RPSN“) činila 231,39 %. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Smlouvou byla rovněž sjednána povinnost žalovaného pro případ prodlení se splacením jakékoliv částky původnímu věřiteli uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů 250 Kč. Žalovaný do uvedeného data úvěr nesplatil, když dle tvrzení žalobkyně měl uhradit pouze dne 3. 12. 2019 částku 1 100 Kč a dne 3. 2. 2020 částku 1 077 Kč. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, což žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný dlužil částku 13 277,40 Kč, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 8. 2020. Žalovaný dluh neuhradil. 5. Shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) s ohledem na obsah této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), kdy úvěrující se zavazuje úvěrovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků. V případě předmětné smlouvy je nutno poukázat na sjednanou úrokovou sazbu 10, 50 % měsíčně a RPSN 231,39 %. Jedná se o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud z hodnocení předmětné smlouvy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. 6. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je nutno posoudit jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy ostatně přiznání uplatněného nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení navrhovala případně i samotná žalobkyně. Žalobkyně má tak právo pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaný obdržel částku 10 000 Kč a uhradil 2 177 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 7 823 Kč, a to s úroky z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným uhrazené splátky započítávat na úhradu jiných nároků, nežli jistiny, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch v rozsahu 59 %, žalovaný pak 41 %, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tedy 18 %, když tato před podáním žaloby rovněž splnila zákonný požadavek zasláním předžalobní upomínky žalovanému. Náklady řízení žalobkyně se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) činí 3 x 300 Kč, k těmto přísluší paušální částka jako náhrada výdajů dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, kdy zástupce žalobkyně je plátcem DPH, přičemž 18 % z těchto nákladů činí 405 Kč O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.