28 C 79/2021-41 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 26. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 218,56 Kč s úrokem za dobu od 15. 3. 2019 do 20. 1. 2020 z částky 7 118,05 Kč ve výši 29 % ročně, který vyčíslila částkou 1 789 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 7 118,05 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 8. 2. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 1 196,62 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 118,05 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalované na základě smlouvy ze dne 18. 1. 2018, č. 540825598 právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. 2. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 62 430,24 Kč s úrokem za dobu od 9. 4. 2019 do 20. 1. 2020 z částky 36 402,24 Kč ve výši 29 % ročně, který vyčíslila částkou 8 416 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 36 402,24 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 28. 2. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 5 947,72 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 36 402, 24 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalované na základě smlouvy ze dne 8. 10. 2017, č. 652561966, právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. 3. Žalovaná je neznámého pobytu. Postupem podle ustanovení § 29 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) jí byla pro řízení ustanovena opatrovnice. Tato v podaném vyjádření uvedla, že jí nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by mohla nárok uznat, ale ani skutečnosti svědčící pro neoprávněnost nároku žalobkyně. 4. Při splnění podmínek bylo soudem ve věci rozhodnuto podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když byl účastníky s tímto postupem soudu vysloven souhlas. 5. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků ohledně prvního nároku zjištěn následující skutkový stav. Dne 18. 1. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovanou smlouvu o zápůjčce, podle níž žalované poskytl v hotovosti částku 8 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 1 431 Kč, s odměnou za zpracování a doručení a flexibilní splácení ve výši 1 978 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 2 436 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 231 Kč, poslední splátkou 216 Kč, celkem tak měla právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 13 845 Kč, a to do 14. 3. 2019. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 181,90%. Žalovaná splátky řádně nehradila, když na těchto měla dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 1 000 Kč, poslední splátku měla takto uhradit 31. 1. 2018. Pohledávku za žalovanou postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což postupitel žalované oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná ke dni postoupení pohledávky dlužila na jistině částku 7 118,05 Kč, na poplatcích částku 5 100,51 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaná nevyvracela. 6. Ohledně druhého nároku byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 8. 10. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovanou smlouvu o půjčce, podle níž žalované poskytl v hotovosti částku 45 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 11 028 Kč, s odměnou za zpracování a doručení a flexibilní splácení ve výši 11 390 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 13 541 Kč a to v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč, celkem tak měla postupiteli uhradit částku 80 959 Kč, a to do 8. 4. 2019. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 127,12 %. Žalovaná splátky řádně nehradila, když na těchto měla dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 14 501 Kč, poslední splátku měla takto uhradit 31. 1. 2018. Pohledávku za žalovanou postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což postupitel žalované oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná ke dni postoupení pohledávky dlužila na jistině částku 36 402, 24 Kč, na poplatcích částku 26 028 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaná nevyvracela. 7. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 12. 2020. Žalovaná dluh neuhradila. 8. Shora uvedené smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu těchto smluv určujících vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalované jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. V případě předmětných smluv se jedná o předtištěné formuláře, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši zápůjčky a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovanou právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek celkové dlužné částky. Při posuzování těchto smluv soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77 týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků. S odkazem na uvedený právní názor je nutno uvést, že v případě poskytnutých jistin byly sjednány úroky vyčíslené částkou 1 431 Kč v případě prvního nároku, v případě druhého nároku částkou 11 028 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalované byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků. Při posouzení předmětných smluv jako celku z těchto vyplývá, že žalovaná měla v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně v případě prvém za dobu o pár měsíců přesahující jeden rok a v případě druhém za dobu roku a půl jistinu navýšenou o cca 69 % v případě prvního nároku a v případě druhého nároku o 80 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 181,90 % v případě prvního nároku a 127,12 % v případě nároku druhého. V případě předmětných smluv se jedná o smlouvy uzavřené se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvy o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud z hodnocení předmětných smluv dospěl k závěru, že uzavřené smlouvy jsou ve vztahu k žalovanému značně nevýhodné, proto je nutno je hodnotit jako smlouvy, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvy neplatné, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně má právo pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaná v případě prvního nároku převzala částku 8 000 Kč a uhradila 1 000 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 7 000 Kč, ohledně druhého nároku za situace, kdy žalovaná převzala částku 45 000 Kč a uhradila 14 501 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 30 499 Kč, a to s úroky z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovanou uhrazené splátky započítávat na úhradu uvedených poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná ve větší části a měla by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.