8 C 77/2021-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 22 563 Kč, spočívající v kapitalizovaném úroku ve výši 29 % ročně pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy vypočteném v částce 6 862 Kč, odměně za zpracování a doručení 7 276 Kč a v odměně za komfortní splácení v hotovosti 8 425 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem v 18 měsíčních splátkách po 2 810 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti, kdy nehradil řádně a včas sjednané splátky, přičemž poslední splátku uhradil dne 29. 5. 2018. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 15 900 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně se domáhá částky 33 159,44 Kč, skládající se ze zbývající části jistiny 20 897,20 Kč, zbývající části poplatku 12 262,24 Kč, kapitalizovaných úroků 5 252,16 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 2 817,35 Kč a úroků a úroků z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> 4. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 22 563 Kč, spočívající v kapitalizovaném úroku ve výši 29 % ročně pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy vypočteném v částce 6 862 Kč, odměně za zpracování a doručení 7 276 Kč a v odměně za komfortní splácení v hotovosti 8 425 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem v 18 měsíčních splátkách po 2 810 Kč. Žalovaný uhradil celkem 15 900 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Obvyklá výše úroku ze spotřebitelského úvěru na spotřebu s fixací úrokové sazby nad 1 rok do 5 let včetně v září 2017 činila 8,85 % ročně. 5. Uvedený skutkový stav prokazují tyto důkazy: smlouva o zápůjčce, tabulka umoření, smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, poštovní podací lístek ze dne 14. 2. 2020, předžalobní výzva ze dne 23. 4. 2020, poštovní podací lístek ze dne 24. 4. 2020. 6. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Úrok byl sjednán v pevné výši 6 862 Kč, představující sazbu 29 % ročně, což samo o sobě je dosti vysoká hodnota, za situace, kdy v téže době činila obvyklá úroková sazba ze spotřebitelského neúčelového úvěru 8,85 % ročně. Takto vysoký úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě odměna za zpracování a doručení 7 276 Kč a odměna za komfortní splácení v hotovosti 8 425 Kč. Odměna za komfortní splácení je cena služby, která spočívá v činnosti pověřené osoby, která za žalobkyni dochází či dojíždí do místa bydliště žalovaného, aby každý měsíc inkasovala splátku, takže se jedná o službu nad rámec standardního úvěrového vztahu, nicméně nelze přehlédnout výši platby za tuto službu, která činí 468 Kč za jednu návštěvu. Tzv. odměna za zpracování a doručení není nic jiného, než pod jiným názvem skrytý pevný úrok z úvěru. Skutečný výše úroku ze zápůjčky ve výši 28 000 Kč se splatností 14 měsíců tak činí 14 138 Kč (6 862 Kč + 7 276 Kč), tj. 50,5 % za 18 měsíců, resp. 33,67 % ročně. Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 3,8 násobku výše obvyklé úrokové sazby ve výši 8,85 % ročně. Nelze pak přehlédnout ani smluvní ujednání (č.l. 16 smlouvy) o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, byť tento nárok není předmětem tohoto řízení. 7. Výše úroku, která již jen velmi těsně nedosahuje hranice 4násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení s vysokým smluvním poplatkem za inkaso splátek a smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 8. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618). 9. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX: 62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 10. Protože je smlouva o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel částku 28 000 Kč a uhradil 15 900 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, která je absolutně neplatná. 11. Ve věci měl větší díl úspěchu žalovaný, kterému tak dle § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému, který byl v řízení pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž soud rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.