8 C 90/2021-69 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobci se žalobou domáhali od žalované zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedli, že jsou manželé, spotřebitelé, nepodnikající fyzické osoby, starobní důchodci s bydlištěm v Německu. Žalovaná je provozovatelem sanatoria ve [obec]. Žalobci podepsali v [měsíc] 2019 při osobním jednání s žalovanou v její provozovně formulářový text smlouvy o ubytování a lázeňské péči v německém jazyce, když předpokládaný lázeňský pobyt od 4. 10. do 18. 10. 2020 obsahoval i tzv. Komplexní lázeňskou péči. Na bankovní účet žalované uhradili oba žalobci dne 31. 8. 2020 částku 2 926 EUR. Žalobci pečlivě sledovali vývoj nákazy Covid-19 v České republice a již následující měsíc jim bylo zřejmé, že hrozba onemocnění výrazně roste. Na území Německa platilo varování německého ministerstva zahraničí před cestami do České republiky a žalobci se dne 24. 9. 2020 pokusili jednat s žalovanou o stornování pobytu v lázních. Žalovaná toto odmítla s tím, že podle smlouvy by musela vyúčtovat 50% stornopoplatek. Žalobci tedy svým dopisem ze dne 24. 9. 2020 s odkazem na zvyšující se riziko pro pacienty s ohledem na vzrůstající pandemii koronaviru vyjádřili svoji vůli stornovat svůj výše uvedený lázeňský pobyt odstoupením od smlouvy s tím, že nemohou akceptovat stornopoplatek. Žalobci argumentovali tím, že v době uzavření smlouvy v [měsíc] 2019 nebylo možné očekávat vznik pandemie a v pandemické situaci nelze realizovat lázeňský pobyt, včetně pobytu v bazénu, sauně a existují omezení pro individuální terapii. Oba žalobci jsou starobní důchodci, žalobkyně má chronické onemocnění [anonymizována tři slova]) a pobyt v rizikové oblasti s výskytem pandemického onemocnění nemohou žalobci vůbec z lékařského hlediska připustit. Žalobci požádali o vrácení celé uhrazené částky. Žalobci v komunikaci s žalovanou argumentovali dále mj. dne 30. 9. 2020 tím, že pandemie koronaviru je stále silnější, že oblast [obec] je ve stupni II. Podle zprávy německé agentury DPA ze dne 17. 9. 2020 v jedné zájezdové skupině z [oblast], která absolvovala lázeňskou léčbu ve [obec], onemocněno sedm účastníků v důsledku nákazy Covid-19 a z těchto onemocnění byl jeden případ smrtelný. Dále žalobci argumentovali tím, že podle aktuálních pravidel v České republice bylo třeba v budovách, mimo vlastní dům a hotelový pokoj, používat ochranou roušku. Některé lázeňské terapie, typu vodní gymnastika, léčebná gymnastika ve skupině atd., pak byly v pohledu žalobců nerealizovatelné. Z tehdejšího mediálního prostředí bylo zřejmé, že česká vláda bere situaci vážně a připravuje režim nouzového stavu, který pak začal skutečně platit od 5. 10. 2020 od 00:00 hodin. Německé Ministerstvo zahraničních věcí již dne 9. 9. 2020 varovalo před cestami do České republiky, resp. do [obec], což bylo i publikováno v německých mediích. Varování bylo podpořeno informacemi českého ministerstva zdravotnictví a nově i zavedením systému PES. Dne 24. 9. 2020 žalobci projevili vůli odstoupit od smlouvy, když téhož dne byla v německém tisku publikována zpráva o zájezdu německých důchodců z [oblast] do [obec], kdy z 30 účastníků bylo po návratu 20 osob pozitivních, a to i přes dodržování hygienických a protiepidemických zásad. Dne 23. 9. 2020 pak německý Robert Koch Institut zařadil Českou republiku do oblastí s vysokým indexem rizika již od 25. 9. 2020. Trend zvyšujícího se rizika potvrzuje rozhodnutí české vlády o vyhlášení nouzového stavu dnem 5. 10. 2020. Při zpětném pohledu nelze nevidět i mediální prohlášení primáře infekčního oddělení [anonymizováno] nemocnice [titul] [jméno] [příjmení], který před návštěvou [obec] výslovně varoval a uvedl, že na jeho oddělení bylo hospitalizováno 35 pacientů, z toho 9 pacientů na jednotce intenzivní péče a 4 pacienti vyžadují pro přežití plicní ventilátor. Z veřejně dostupných zdrojů je zřejmé, že v září se ve [obec] nakazilo nejméně 200 lidí při lázeňském pobytu, nebo v přímé souvislosti s danou lokalitou, a ředitel [obec] [jméno] [příjmení] sám veřejně uvedl, že není možné zabránit šíření nákazy klientů. Dle sdělení Krajské hygienické stanice ze dne 8. 9. 2019 byl zaznamenán zvýšený lokalizovaný výskyt onemocněním na části území [územní celek] a místní části [obec] Krajská hygienická stanice svými nařízeními č. 2/202 ze dne 18. 9. 2020 č.j. KHSKV 11117/2020/RED-S10 nařídila mimořádná opatření při epidemii na území okresu [obec], [číslo] ze dne 30. 9. 2020 č.j. KHSKV 11571/2020/RED-s10, kterými byly nařízena mimořádná opatření při epidemii na území Karlovarského kraje, a také nařízení KHSKK č. 1/2020 ze dne 8. 9. 2020 č.j. KHSKV 10598/2020/RED-S10, kterým byla nařízena mimořádná opatření na území části [územní celek]. Lázeňský pobyt by vedl k ohrožení zdraví a života žalobců. Bylo by v rozporu s dobrými mravy požadovat úhradu stornopoplatku od zahraničních důchodců - v postavení spotřebitelů - při existenci objektivně všem známých pandemických důvodů, které nemohli žalobci předvídat a nemohli jim zabránit. V místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly objektivně nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování služeb pro osoby do místa určení cesty nebo pobytu (jedná se např. o karanténní opatření v souvislosti se šířením koronaviru, omezení pro vstup občanů České republiky do země z důvodu zařazení ČR či její oblasti do kategorie států s vysokým rizikem nákazy), pak nelze účtovat storno, neboť v případě pandemické situace v České republice jde mj. o vliv vis maior. V souvislosti s překladem německého textu smlouvy žalobci uhradili částku 600 Kč za ověřený soudní překlad textu a uplatňují nárok na náhradu takového výdaje. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že je nesporné uzavření smlouvy o ubytování a lázeňské péči ze dne [datum], úhrada částky 2 926 EUR žalobci dne 1. 9. 2020 a odstoupení žalobců od smlouvy dne 24. 9. 2020. Žalobci obdrželi potvrzení o úhradě stornovacího poplatku ze dne 11. 10. 2020, kterým došlo k zaúčtování stornopoplatku. V době odstoupení od smlouvy nebyla v oblasti poskytování lázeňských služeb rapidně se zhoršující situace. Žalovaná řádně poskytovala lázeňské pobyty v termínech od 20. 9. 2020 do 25. 10. 2020, kdy některé tyto pobyty byly dokonce zprostředkovány cestovními agenturami v Německu. S ohledem na vznikající situaci a nepravdivé zavádějící články veřejně publikované nechali poskytovatelé lázeňské péče ve [obec] zpracovat protiepidemická doporučení pro provoz na základě kritických bodů [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaná je nestátním zdravotnickým zařízením dodržujícím veškeré hygienické předpisy a dezinfekční režim. V daném případě tudíž nenastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. Žalovanou byly činěny veškeré kroky k eliminaci rizik spojených s poskytováním lázeňských služeb a lázeňských pobytů, o čemž svědčí nulový výskyt COVID-19 v zařízení žalované v dané době. 3. Ze shodných tvrzení obou stran a důkazů provedených při jednání byl prokázán následující skutkový stav. 4. Žalobci jako spotřebitelé uzavřeli s žalovanou jako podnikatelkou smlouvu o ubytování a lázeňské péči. Podle této smlouvy měla být žalovanou žalobcům poskytnuta komplexní lázeňská péče v době od 4. 10. do 18. 10. 2020 v zařízení žalované ve [obec] za cenu 2 926 EUR. Tuto částku žalobci uhradili na bankovní účet žalované dne 1. 9. 2020. Ve smlouvě byla sjednána možnost žalovaných na základě svého rozhodnutí („ z jakéhokoliv důvodu“) nenastoupit pobyt při současné povinnosti uhradit tzv. stornopoplatek, jehož výše je vyjádřena transparentně v procentech z celkové ceny a roste v závislosti na tom, jak blízko před předpokládaným nástupem žalovaní svůj lázeňský pobyt stornují. Žalovaní se rozhodli pobyt nenastoupit a od smlouvy odstoupili vůči žalované sdělením dne 24. 9. 2020 Smlouva tak byla zrušena v rozmezí 13 až 8 dní před nástupem, čemuž odpovídá výše stornopoplatku 50 % z celkové ceny. Žalovaná žalobce před odstoupením od smlouvy (a také ještě následně, v době mezi odstoupením a předpokládaným dnem nástupu pobytu) upozornila, že bude nárokovat 50% stornopoplatek. S tím žalobci nesouhlasili, avšak své rozhodnutí od smlouvy odstoupit nezměnili. Žalovaná dne 11. 10. 2020 vůči žalobcům provedla vyúčtování stornopoplatku ve výši 50 % celkové ceny, tedy ve výši 1 463 EUR, a žalobcům následně polovinu uhrazené částky vrátila, zatímco polovinu si ponechala. Částku žalobcům nezaplatila ani následně před podáním žaloby či v průběhu soudního řízení. 5. K odstoupení žalobců od smlouvy došlo za situace, kdy se v České republice šířila epidemie koronaviru Covid-19, přičemž [územní celek] se nalézal přinejmenším od 8. 9. 2020 v II. stupni pohotovosti na čtyřstupňové škále (0 – nulové riziko, I – výskyt nákazy bez komunitního přenosu, II – počínající komunitní přenos, III – narůstající anebo přetrvávající komunitní přenos). Současně v Německu v médiích bylo informováno o případech nákaz