9 C 26/2021-69 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 1. 2021 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 28. 6. 2018 do zaplacení, a to z titulu náhrady škody způsobené jí jednáním žalovaného, které je trestným činem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé nařídil soud jednání na den 11. 11. 2021, k němuž předvolal oba účastníky, žalovaný sdělil, že na své přítomnosti u soudu netrvá, žalobkyně podáním ze dne 6. 11. 2021 požádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedené zdravotní důvody blíže nespecifikovala a nedoložila jejich existenci (např. lékařskou zprávou), a to ani přes výzvu soudu, v níž byla současně poučena v souladu s ust. § 119 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, o následcích nedoložení důležitých důvodů pro odročení jednání, soud žádosti žalobkyně nevyhověl. 4. Soud při jednání, z účasti na němž se žalovaný omluvil a žalobkyně se bez řádné omluvy nezúčastnila, provedl k důkazu rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který až k odvolacímu řízení proti usnesení o odmítnutí návrhu předložila žalobkyně, dále soud provedl v souladu s § 120 odst. 2 o. s.ř. k důkazům úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], usnesení o zahájení trestního stíhání žalovaného pro zločin loupež ze dne [datum], protokol o hlavním líčení ze dne [datum] a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne [datum] podala [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ jednatelka žalobkyně“) vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu, v němž mj. uvedla, že na základě loupežného přepadení dne [datum] byla žalobkyni způsobena škoda odhadem ve výši 11 500 Kč, když jednatelka žalobkyně po provedené rychlé inventuře zjistila, že pachatel odcizil 11 437 Kč + nějaké spropitné, jako poškozená tak projevila vůli připojit se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 11 600 Kč, ale to v době, kdy nebyla známa konkrétní osoba pachatele, nebylo tak sto se řádně připojit k trestnímu řízení jako poškozená. Až následně usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného pro zločin loupeže, který žalovaný spáchal uvedeným jednáním vůči žalobkyni (jednatelce žalobkyně), přičemž v usnesení ze dne [datum] je uvedena výše škody způsobené žalobkyni v částce 11 500 Kč a 1-2 krabičky cigaret [název], tj. škodu ve výši 11 600 Kč. Z protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] vyplývá, že se žalobkyně s nárokem na náhradu škody způsobené jí žalovaným k trestnímu stíhání výslovně nepřipojila. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalovaný pod výrokem o vině bod 5) shledán vinným, že ozbrojený kuchyňským nožem odcizil žalobkyni částku ve výši 11 500 Kč, čímž spáchal zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Soudu je z jeho úřední činnosti znáno, že k odvolání žalovaného jako obžalovaného soud druhého stupně rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve výroku o vině pod body 1) a 5) a ve výroku o trestu zrušil a vrátil zpět zdejšímu okresnímu soudu. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný jako obžalovaný opětovně uznán vinným za trestný čin loupeže v prodejně žalobkyně se škodou ve výši 11 500 Kč. 5. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). 6. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 7. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 8. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. 9. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu. 10. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda je vázán výší škody uvedenou v trestním rozsudku a dospěl k závěru, že je vázán pouze v tom rozsahu, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, nikoliv již uvedenou výší škody, když výše skutečné škody způsobené žalobkyni jednáním žalovaného nebyla v trestním řízení ani zkoumána, neboť škoda není znakem skutkové podstaty trestného činu loupeže. Podle rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1424/09 (s odvoláním na R 22/79) platí, že soud je vázán pouze výrokem, a nikoli odůvodněním odsuzujícího trestního rozsudku. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, kupř. pro rozhodnutí o náhradě škody. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku tedy může být pro civilní řízení závazně určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale - za předpokladu, že způsobení škody je znakem skutkové podstaty trestného činu - též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou. V takových případech se pak předmět dokazování v civilním řízení může omezit na zjišťování výše škody, a popř. na otázku, zda škoda nebyla způsobena také spoluzaviněním poškozeného, nebo zda za ni společně s žalovaným neodpovídá další osoba (R 47/54, R 22/79). Pokud pojmovým znakem některých trestných činů nebo přečinů není vznik škody (odškodnitelné újmy), řeší rozhodnutí o spáchání trestného činu z hlediska předpokladů odpovědnosti za škodu jen existenci zaviněného protiprávního jednání, a jen pokud jde o tuto otázku, je soud v občanském soudním řízení takovým rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán (R 22/79). Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že z trestního rozsudku ohledně spáchání trestného činu loupeže žalovaným v provozovně žalobkyně je civilní soud vázán toliko zjištěním, že se žalovaný dopustil zaviněného protiprávního jednání vůči žalobkyni, není však nikterak vázán ohledně zjištění vzniku škody, příčinné souvislosti mezi touto škodou a protiprávním jednáním žalovaného a výše škody. V trestním řízení totiž soud nikterak nezjišťoval, zda škoda, případně v jaké výši, byla žalovaným skutečně způsobena, neboť skutkovou podstatu trestného činu loupeže žalovaný naplnil, když proti jinému užil násilí a pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Skutečnost, zda se již skutečně cizí věci zmocnil a zda, případně jakou, škodu tím způsobil, již nebylo pro posouzení naplnění skutkové podstaty důležité a trestní soud se tím proto blíže ani nezabýval. Vzhledem k uvedenému má civilní soud v řízení o zaplacení na základě náhrady způsobené škody za to, že je povinen objektivně zjistit a stanovit na základě vlastního řízení a na základě v tomto řízení provedených důkazech dospět k vlastnímu odpovědnému závěru o vzniku škody, příčinné souvislosti mezi zaviněným protiprávním jednáním žalovaného a o výši škody, případně posoudit spoluzavinění žalobkyně. 11. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu, dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok nebyl prokázán. Žalobkyně pouze tvrdila, ovšem nikterak nedoložila příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody, vznik škody, a zejména výši skutečné škody, jejíž náhrady se vůči žalovanému domáhá, neuvedla ani jakým způsobem k žalované částce dospěla, z jakých podkladů vycházela (např. mimořádná inventura), přičemž tvrzení a následné prokázání konkrétní specifikace škody je nutnou podmínkou určení výše náhrady škody. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. nese žalobkyně a zejména ve sporných řízeních musí soudce vždy přenášet odpovědnost za dostatečné objasnění skutkového stavu a procesní aktivitu na účastníky, pročež soudce nesmí v žádném případě plnit povinnost tvrzení za účastníky či si tvrzení domýšlet podle toho, co vyjde v řízení najevo. O všech neúplnostech v tvrzeních a nutnosti předložit či označit důkazy ve shora uvedeném rozsahu byl soud připraven žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit, včetně poučení o tom, že nebude-li prokázána výše skutečné škody, soud žalobu zamítne. O možno