9 C 270/2021-45 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 15 258,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 206,36 Kč od 19. 6. 2014 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 19. 6. 2014 do 20. 1. 2020 v částce 4 301,99 Kč a se smluvním úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 9 206,36 Kč od 31. 7. 2014 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 31. 7. 2014 do 20. 1. 2020 v částce 10 453,15 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 660 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 471 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 6 738 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 398 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 7. 2014. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na pohledávku uhradila pouze částku 8 610,85 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavila, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. 4. V řízení bylo prokázáno, že mezi Právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo uzavřením smlouvy o půjčce ze dne [datum] ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 60 týdenních splátek po 398 Kč, a to spolu s úrokem v částce 1 660 Kč, za dobu trvání smlouvy 60 týdnů odpovídající výši úroku 19,98 % ročně z dlužné částky, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 471 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 738 Kč, celkem tak v částce 23 869 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Celkem žalovaná uhradila 8 610,85 Kč. Svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalované oznámila téhož dne. 5. Vzhledem k tomu, že Smlouva o půjčce [číslo] byla uzavřena dne [datum], postupoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dále jen obč. zák. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 6. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., platí že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Podle § 39 obč. zák je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 675 obč. zák. platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění a postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 11. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši půjčky, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, která je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní a přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě (úrok, poplatek, hotovostní inkaso) zcela transparentní a přestože ve smlouvě uveden úrok odpovídající výši 19,98 % ročně z poskytnuté částky, což je samostatně akceptovatelný úrok, jedná se o částečně neplatný právní úkon z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. Sjednaný úrok ve výši 19,98 % ročně, v kapitalizované podobě za dobu trvání smlouvy 1 660 Kč, považoval soud za zcela souladný s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a tedy za platně sjednaný. Pokud jde o ujednaný poplatek za administrativní činnost ve výši 2 471 Kč, tedy ve výši 19 % z jistiny půjčky, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout, a o poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 738 Kč, tedy ve výši 51,8 % z jistiny půjčky, vycházeje co do případného obsahu služby pouze z názvu poplatku, když k těmto poplatkům ani žalobkyně netvrdila ani nikterak nedokazovala, zda byla žalované nějaká služba poskytnuta, či nikoliv, případně jaká a kolikrát a s jakými náklady věřitele, má soud za to, že fakticky těmito poplatky, jejichž důvodnost žalobkyně nijak netvrdila ani neprokázala, žalobkyně resp. její právní předchůdce, skrytě navýšila smluvené úroky na 72,45 % ročně. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 23 869 Kč (jistina 13 000 Kč a úrok 10 869 Kč) splatné za 60 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 83,60 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 72,45 % ročně jak výše uvedeno). Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60 % ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. S ohledem na uvedené posoudil soud ujednání o poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a jsou tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 o. z. Takto sjednaná výše úplat se stala pro žalovanou hrubě nevýhodnou a byla sjednána v rozporu s dobrými mravy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek lze v souladu s § 41 o.z. oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] obdržela žalovaná částku ve výši 13 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 660 Kč. Až dosud soud přiznal uplatněnému nároku právní ochrany. Ujednání o poplatku za administrativní činnost ve výši 2 471 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 738 Kč však soud posoudil jako neplatné a tedy nedůvodně uplatněné. Platby v celkové částce 8 610,85 Kč, které žalovaná v rámci splátek uhradila, soud tedy započetl na jistinu půjčky (13 000 Kč) a žalobě proto v částce 4 389,15 Kč vyhověl a so